Nemoc zvaná sebevražda
Možná by tímto způsobem umíralo podstatě méně lidí, kdyby se změnil přístup společnosti. Dnes už sice nepohřbíváme sebevrahy za hřbitovní zdí, nicméně je to pořád poměrně dost tabuizované téma. A pořád se setkáváme s názory, že ti lidé jsou prostě slaboši apod.
Na sebevražedné sklony by mělo být bez výjimky nahlíženo jako na vážnou nemoc. Bez ohledu na to, zda je má dotyčný proto, že trpí depresemi, či z jiného důvodu. Rozhodnutí ukončit svůj život přijde málokdy jen tak, z čista jasna. Obvykle o tom člověk nejdřív nějakou dobu intenzivně přemýšlí. Někdy o tom dokonce otevřeně hovoří. S rodinou, přáteli. Málokdo na to dokáže adekvátně reagovat. Někdo se vyděsí, jiný o tom raději nechce vůbec nic slyšet…
A spousta lidí to bere jako citové vydírání. Což samozřejmě může být, ale nemusí.
Jak bychom se tedy měli chovat k člověku, který inklinuje k sebevraždě, nebo už to třeba někdy v minulosti zkusil a existuje reálné nebezpečí, že to zopakuje?
Na jedněch anglických stránkách pro pomoc sebevrahům se píše:
SEBEVRAŽDA NENÍ VOLBA. K SEBEVRAŽDĚ DOCHÁZÍ, KDYŽ BOLEST ČLOVĚKA DOSÁHNE TAKOVÉ INTENZITY, ŽE ON UŽ NEMÁ DOST VLASTNÍCH PROSTŘEDKŮ TÉTO BOLESTI ČELIT.
Je to pravda jen částečně. Ne vždy musí potenciální sebevrah cítit vyloženě bolest. Může cítit třeba silnou nechuť dál žít. Může cítit obrovskou únavu „z života“. Může cítit velký strach nebo paniku, které u něj vyvolají zkratové jednání. Může z nějakého důvodu pociťovat silnou nenávist vůči sobě samému. Dokonce se může nacházet v takovém stavu mysli, kdy mu smrt bude připadat jako něco velice lákavého a přitažlivého.
Důležité je, že člověk, který se nakonec rozhodne pro smrt, není schopen tyto pocity sám překonat. A není to otázka vůle. Nedá se říci, že dotyčný je slaboch a před něčím utíká. Ono s tou vůlí a odvahou je to tady takové složitější. Protože na to, aby to člověk udělal, potřebuje jak odvahu, tak vůli. Není tak úplně snadné překročit tu pomyslnou hranici. Vyžaduje to jisté odhodlání. A právě v tom se skrývá určitá naděje. Není vždy snadné změnit nazírání člověka, kterému už se jeví sebevražda jako jediné východisko. Ale vždy lze nahlodat to jeho odhodlání to udělat. Zpochybnit to. Do té míry, aby zaváhal a alespoň to „odložil“.
Pokud někoho takového znáte a záleží vám na něm, přimějte ho, aby vám slíbil, že kdykoliv ho přepadnou silné sebevražedné myšlenky, že vám zavolá. V kteroukoliv denní či noční hodinu.
Dejte mu najevo, že vám na něm opravdu záleží. Nebuďte zbytečně dotěrní, nesnažte se příliš „dávat dobré rady“. Nesnažte se ho za každou cenu rozptýlit či dostat do společnosti. Nemusí to být pro něj v danou chvíli to pravé.
Je určitě dobré, když se podaří, aby se dotyčný o svých sebevražedných myšlenkách sám rozhovořil. Pak do toho můžete citlivě vstupovat a pokusit se, aby on sám v něčem změnil svůj pohled na své problémy, získal od nich zdravý odstup.
Máte-li o někoho opravdu vážné obavy, snažte se ho dostat k nějakému odborníkovi. K psychiatrovi, psychologovi, psychoterapeutovi.
Vždy, když s člověkem v sebevražedném rozpoložení mluvíte, zachovejte klid a upozaďte se. Pozorně ho poslouchejte a povzbuzujte, aby mluvil dál. Dejte si záležet na tom, aby měl pocit, že vás opravdu velmi zajímá všechno, co říká. Nekritizujte ho, nehádejte se s ním, nic mu nevyvracejte. Zpočátku ani tu sebevraždu. Jakékoliv vaše negativní stanovisko může způsobit, že se vůči vám dostane do opozice, přestane vám důvěřovat, uzavře se.
Nebrzděte jeho emoce. Právě naopak. Pláč nebo výbuch hněvu může přinést velkou úlevu.
Nemluvte o sobě a o svých problémech. Ani o problémech jiných lidí. Pozor na takovéto: „Na co si vlastně stěžuješ? Víš kolik lidí je na tom hůř, než ty?“ To lze opatrně použít, ale až v okamžiku, kdy je dotyčný z nejhoršího venku, kdy získal onen výše zmíněný nadhled a odstup. Pak lze ve spolupráci s ním jeho problémy relativizovat. On však při tom nesmí nabýt dojmu, že by se měl považovat za slabocha, když si neví rady v situacích, které třeba jiní lidé bez problémů zvládají. Naopak potřebuje získat sebevědomí a sebedůvěru.
Nicméně v té nejtěžší chvíli potřebuje především cítit upřímný zájem o svou osobu, lidské teplo, lásku. Potřebuje vědět, že není všemi opuštěn a na všechno sám.
Není to úplně jednoduché, ale není to ani kdovíjak těžké. Stačí myslet na to, že v daném okamžiku jste to možná právě vy, kdo dotyčnému zachraňuje život.
Na druhé straně – nepřeceňujte své schopnosti. Pokud budete mít pocit, že dotyčný stále inklinuje k sebevraždě, zavolejte odbornou pomoc. Pokud s vámi o svém záměru otevřeně mluví, zeptejte se ho, jestli už má vymyšlený způsob. Pokud ano, zeptejte se ho, zda k tomu má po ruce příslušné prostředky. Pokud opět odpoví kladně, je riziko velmi vysoké a měli byste okamžitě jednat.
Igor Indruch
Eliška a její rod
V dnešním blogu vám chci představit zajímavou ženu a autorku Elišku Antošovou, jejíž knihu Na autismus jedině autibiotika již brzy vydám ve svém nakladatelství.
Igor Indruch
Jakubův příběh
V tomto článku vám chci představit jednoho moc zajímavého autora. Autora, který se od ostatních autorů tak trochu liší.
Igor Indruch
Jak je důležité míti Bedny
Legrační na tom je, že jsem s tou knihou původně nechtěl mít vůbec nic společného. Já totiž nemám moc rád díla, ve kterých se zbytečně vraždí, mučí apod. Nejsem například vůbec fanouškem Quentina Tarantina.
Igor Indruch
Trampoty malého nakladatele II.
Po první, úvodní části, která byla, ano, poněkud nudná, několik „veselých historek z natáčení“. Není to opravdu vždycky jednoduché – udělat knížku. I když na první pohled to kdovíjak složitě nevypadá.
Igor Indruch
Trampoty malého nakladatele I
Krátké glosy a postřehy o tom, jaké to je, když se člověk rozhodne na stará kolena vydávat knihy. Na první pohled je to možná taková nudná, nezáživná činnost. Nicméně dá se při tom užít legrace i přijít o nervy.
Igor Indruch
Je Petr Kukal „sexistické prasátko“?
Poslední kauza s feministickým podtextem, tedy případ fejetonu Petra Kukala a následného dění, mne poněkud znepokojila.
Igor Indruch
Já jsem to říkal
Tedy spíš psal. V článku Znásilníme si je sami. https://indruch.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=490924 Když na bílou ženu sáhne špinavý uprchlík, je třeba ho vykastrovat, uvařit zaživa v oleji, rozčtvrtit.
Igor Indruch
Svobodu, svobodu, svoboděnku…
Tak nám začal platit zákaz kouření v restauracích. A je okolo toho spousta povyku. Čemuž se nedivím.
Igor Indruch
Co kdybychom se na Mašínech konečně shodli?
Pan Josef Mašín se ve zdraví dožil 85 let a na sociálních sítích se na základě toho opět rozběhla zuřivá debata o tom, zda byli Mašínové a jejich skupina hrdinové nebo sprostí vrazi.
Igor Indruch
Přemnožení slaměných panáků v českých zemích
Rozmohl se nám tady takový nešvar. Stále více lidí kritizuje nešvary, které existují pouze v jejich představách. V komunikaci se tomu říká „slaměný panák“.
Igor Indruch
S křížkem po Žáčkovi (anebo s Žáčkem po funuse?)
Předem tohoto článku bych chtěl zdůraznit, že debatu okolo básničky Jiřího Žáčka jsem velmi uvítal. Z několika důvodů.
Igor Indruch
Kdo se postará?
Ministryně Michaela Marksová-Tominová je docela kontroverzní osobnost. Předkládá různé návrhy, které se často setkávají s bouřlivým a nesouhlasným ohlasem veřejnosti.
Igor Indruch
Mýtus o rozdílech v platech mužů a žen padl
Bez většího zájmu veřejnosti prošla některými našimi médii zpráva o výsledcích nejnovějšího průzkumu Korn Ferry Hay Group o rozdílech v odměňování mužů a žen ve 33 zemích světa. Tedy ne, že by ta zpráva ty rozdíly popírala. To ne.
Igor Indruch
Kandiduji na prezidenta ČR
Jako fakt. Vůbec si nedělám legraci. A přemýšlejte o tom. Já bych byl jářku fakt dobrý prezident. Nemyslíte?
Igor Indruch
Veřejnoprávní média – není to úplně optimální
Veřejnoprávní média jsou poslední dobou pod opravdu velkým tlakem. Existuje např. cca 500 stránková analýza vyváženosti vysílání ČT o situaci na Ukrajině.
Igor Indruch
A české blogy zase mlčí…
Čekal jsem několik dní, zda se k tomu někdo vyjádří. Veliké naděje jsem vkládal především do skalních komentátorů rozličných nepravostí tohoto světa jako je Josef Havránek, Eva Valerie Maxová, Jitka Přikrylová a další.
Igor Indruch
PPŽ - pokrytecky pro život
O menší rozruch se nám opět postaral pan kardinál Duka, když se nechal slyšet, že umělé přerušení těhotenství je horší než terorismus.
Igor Indruch
A čeští blogeři o tom mlčí…
Cokoliv se v zahraničí šustne okolo muslimů či uprchlíků, ihned se dočká hlasité odezvy mezi českými blogery a jejich čtenáři.
Igor Indruch
Malé opáčko z dějepisu možná nezaškodí…
Lidé mají rádi všelijaké mýty. Někdy je dokonce milují. A bojovat s mýty je někdy horší než s větrnými mlýny.
Igor Indruch
Za blbce ne, ale blbci. Teda někteří.
Odhaduji, kolik blogů a diskuzí na téma „nespokojených“ Iráčanů se ještě objeví. Že prý jsme – my, Češi – za blbce: mohli jsme se všichni přetrhnout, abychom strádajícím poskytli bezpečné útočiště, a oni se teď zachovali nevděčně.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 119
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2368x