Tak teda konečně o té střídavce…(filipika :o))
Teď samozřejmě očekávám veškeré námitky typu: A co zájem dítěte? Apod.
Zájem dítěte je samozřejmě třeba mít na zřeteli. Ale: ABYCHOM MOHLI OPRAVDU ZODPOVĚDNĚ POSOUDIT ZÁJEM DÍTĚTE, MUSÍME MÍT NA ZAČÁTKU NAPROSTO ROVNÉ PODMÍNKY. Nevycházíme-li z rovných a spravedlivých podmínek, máme takřka 100% jistotu, že zájem dítěte respektován nebude.
Výchozí situace musí být následující: Nechcete spolu dál žit? Nebo vy s ním/ní nechcete dál žít? Dobře. Nikdo vás k tomu nemůže nutit. ALE DÍTĚ/DĚTI JSOU VÁS OBOU. Takže o ně budete nadále pečovat rovným dílem a budete mít stejné právo se s ním stýkat. A UDĚLÁTE VŠECHNO PRO TO, ABY TO FUNGOVALO A DÍTĚTI TO PROSPÍVALO! A pokud ne, riskujete, že vám bude dítě odňato a svěřeno druhé straně. Máte k tomu námitky? Dobře. Můžete je přednést. ALE DOBŘE SI TO ROZMYSLETE! Budou-li vaše námitky shledány jako bezpředmětné či nepodložené, může to být soudem považováno za pokus o poškození práv druhého rodiče, což může mít za následek, že VÁM BUDE DÍTĚ ODŇATO A SVĚŘENO DRUHÉ STRANĚ!
Jen pokud budou mít OBA DVA rodiče tyto výchozí podmínky, lze od nich očekávat jakž takž zodpovědný přístup. Je jasné, že mají-li dnes matky prakticky všechny trumfy v rukou, nic, kromě vlastního svědomí (mají-li nějaké) je nenutí jakkoliv vycházet otcům vstříc. Právě naopak. Nezřídka se dítě stává nástrojem msty a otec je z jeho života postupně cíleně eliminován.
Není divu, že matky protestují proti posílení institutu střídavé péče a vymýšlejí si nejrůznější argumenty, proč je střídavá péče „špatná“. Málokdo, kdo má nějakou neoprávěnou výhodu, se jí dobrovolně vzdá. V dobách, kdy byla rasová diskriminace či diskriminace podle pohlaví legální, existovaly „vědecké“ teorie, proč jsou ženy méněcenné oproti mužům, černoši oproti bělochům apod.
Prostě ne. Jednou zde máme demokracii (nebo pokus o ni) a rovnoprávnost, a tyto principy je tedy třeba důsledně uplatňovat. A neexistují žádné vytáčky.
Matka má obavu, že pro dítě bude problém, když se bude každých 14 dní stěhovat? Dobrá. Tak ať se snaží, aby to problém nebyl. Existuje spousta způsobů, jak to dítěti maximálně ulehčit. A to až do té míry, že se bude na každou změnu těšit. Otec nespolupracuje? Není schopen se o děti postarat? OK. Dokažte to, a dítě bude „jen“ vaše. Ale když otce obviníte křivě, opět se může stát, že bude naopak svěřeno jemu. PRÁVO A ZODPOVĚDNOST.
Nevycházíte spolu? Máte problémy se vzájemnou komunikací? Řešte je! Učte se to. Využijte služeb mediátora. Je to vaše společná povinnost vůči dítěti. Mimo jiné mu tím dáte krásný příklad do života, že spory a konfliktní situace se dají konstruktivně řešit.
Dítě nebude mít „jeden domov“? No tak bude mít dva. Naopak bude mít dva rodiče. Co je důležitější? Pokud je tzv. standardní styk, tj. jednou za 14 dní na víkend, stejně se dítě stěhuje. A než si stačí zvyknout, stěhuje se zpátky. A co se dá za ten jeden víkend stihnout? Prakticky nic. Nějaký výlet, nějaká hra. Ale nic dlouhodobějšího. Chcete stavět se synem model letadla? Můžete. Ale jen nějaký lehčí. Protože když to za ten víkend nestihnete, za 14 dní už se mu nejspíš nebude chtít se k tomu vracet. 14 dní je pro děti dlouhá doba. Za 14 dní je dítě někde úplně jinde. Chce dělat, poznávat, zase něco nového. Jakmile nemá něco kontinuitu, ztrácí zájem. Což mu samozřejmě do života žádný dobrý základ nedá.
Zkrátka a dobře, nedá se to okecat. Pokud někdo razí zásadu, že dítě má mít jeden domov, OK. Pak ať se ale nerozvádí. Co je ostatně na tom partnerovi najednou tak špatného, že to s ním už není k vydržení? Staral se až dosud vzorně o rodinu? Staral. Věnoval se dětem? Věnoval. Tak kde je problém? Že je o 15 let starší? Ano, je. Ale to vy také. Máte pocit, že si vás poslední dobou méně všímal? Je to možné. Ale jste si jista, že vy jste si jeho všímala dostatečně? Proč chcete rozbít něco, co vám léta fungovalo, co znáte, co máte vyzkoušené, a vyměnit to za něco, co může být mnohem větší katastrofa? No, pokud jinak nedáte, dobře. Ale jsme zpátky, kde jsme byli: DÍTĚ JE VÁS OBOU! A tomu se musíte podřídit. Pokud se vám to nelíbí, neměli jste si ho pořizovat. Nechcete-li se o dítě dělit, dejte ho tomu druhému. Žijte si ten svůj nový, báječný život. Ale pořiďte si k tomu i nové děti. To platí samozřejmě pro obě pohlaví. A basta.
Igor Indruch
Eliška a její rod
V dnešním blogu vám chci představit zajímavou ženu a autorku Elišku Antošovou, jejíž knihu Na autismus jedině autibiotika již brzy vydám ve svém nakladatelství.
Igor Indruch
Jakubův příběh
V tomto článku vám chci představit jednoho moc zajímavého autora. Autora, který se od ostatních autorů tak trochu liší.
Igor Indruch
Jak je důležité míti Bedny
Legrační na tom je, že jsem s tou knihou původně nechtěl mít vůbec nic společného. Já totiž nemám moc rád díla, ve kterých se zbytečně vraždí, mučí apod. Nejsem například vůbec fanouškem Quentina Tarantina.
Igor Indruch
Trampoty malého nakladatele II.
Po první, úvodní části, která byla, ano, poněkud nudná, několik „veselých historek z natáčení“. Není to opravdu vždycky jednoduché – udělat knížku. I když na první pohled to kdovíjak složitě nevypadá.
Igor Indruch
Trampoty malého nakladatele I
Krátké glosy a postřehy o tom, jaké to je, když se člověk rozhodne na stará kolena vydávat knihy. Na první pohled je to možná taková nudná, nezáživná činnost. Nicméně dá se při tom užít legrace i přijít o nervy.
Igor Indruch
Je Petr Kukal „sexistické prasátko“?
Poslední kauza s feministickým podtextem, tedy případ fejetonu Petra Kukala a následného dění, mne poněkud znepokojila.
Igor Indruch
Já jsem to říkal
Tedy spíš psal. V článku Znásilníme si je sami. https://indruch.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=490924 Když na bílou ženu sáhne špinavý uprchlík, je třeba ho vykastrovat, uvařit zaživa v oleji, rozčtvrtit.
Igor Indruch
Svobodu, svobodu, svoboděnku…
Tak nám začal platit zákaz kouření v restauracích. A je okolo toho spousta povyku. Čemuž se nedivím.
Igor Indruch
Co kdybychom se na Mašínech konečně shodli?
Pan Josef Mašín se ve zdraví dožil 85 let a na sociálních sítích se na základě toho opět rozběhla zuřivá debata o tom, zda byli Mašínové a jejich skupina hrdinové nebo sprostí vrazi.
Igor Indruch
Přemnožení slaměných panáků v českých zemích
Rozmohl se nám tady takový nešvar. Stále více lidí kritizuje nešvary, které existují pouze v jejich představách. V komunikaci se tomu říká „slaměný panák“.
Igor Indruch
S křížkem po Žáčkovi (anebo s Žáčkem po funuse?)
Předem tohoto článku bych chtěl zdůraznit, že debatu okolo básničky Jiřího Žáčka jsem velmi uvítal. Z několika důvodů.
Igor Indruch
Kdo se postará?
Ministryně Michaela Marksová-Tominová je docela kontroverzní osobnost. Předkládá různé návrhy, které se často setkávají s bouřlivým a nesouhlasným ohlasem veřejnosti.
Igor Indruch
Mýtus o rozdílech v platech mužů a žen padl
Bez většího zájmu veřejnosti prošla některými našimi médii zpráva o výsledcích nejnovějšího průzkumu Korn Ferry Hay Group o rozdílech v odměňování mužů a žen ve 33 zemích světa. Tedy ne, že by ta zpráva ty rozdíly popírala. To ne.
Igor Indruch
Kandiduji na prezidenta ČR
Jako fakt. Vůbec si nedělám legraci. A přemýšlejte o tom. Já bych byl jářku fakt dobrý prezident. Nemyslíte?
Igor Indruch
Veřejnoprávní média – není to úplně optimální
Veřejnoprávní média jsou poslední dobou pod opravdu velkým tlakem. Existuje např. cca 500 stránková analýza vyváženosti vysílání ČT o situaci na Ukrajině.
Igor Indruch
A české blogy zase mlčí…
Čekal jsem několik dní, zda se k tomu někdo vyjádří. Veliké naděje jsem vkládal především do skalních komentátorů rozličných nepravostí tohoto světa jako je Josef Havránek, Eva Valerie Maxová, Jitka Přikrylová a další.
Igor Indruch
PPŽ - pokrytecky pro život
O menší rozruch se nám opět postaral pan kardinál Duka, když se nechal slyšet, že umělé přerušení těhotenství je horší než terorismus.
Igor Indruch
A čeští blogeři o tom mlčí…
Cokoliv se v zahraničí šustne okolo muslimů či uprchlíků, ihned se dočká hlasité odezvy mezi českými blogery a jejich čtenáři.
Igor Indruch
Malé opáčko z dějepisu možná nezaškodí…
Lidé mají rádi všelijaké mýty. Někdy je dokonce milují. A bojovat s mýty je někdy horší než s větrnými mlýny.
Igor Indruch
Za blbce ne, ale blbci. Teda někteří.
Odhaduji, kolik blogů a diskuzí na téma „nespokojených“ Iráčanů se ještě objeví. Že prý jsme – my, Češi – za blbce: mohli jsme se všichni přetrhnout, abychom strádajícím poskytli bezpečné útočiště, a oni se teď zachovali nevděčně.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 119
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2368x