Láska ke lži

Různé fámy a klepy patří k lidské společnosti patrně odjakživa. Dříve však byly šířeny takřka výhradně ústní formou a sloužily zpravidla jen k občasnému pobavení. I když se vždy našlo pár jedinců, kteří byli schopni brát i tu nejprůhlednější lež smrtelně vážně. Já si například vzpomínám, jak mi moje bývalá žena vyprávěla s hrůzou v očích historku, jak se jedna její kamarádka seznámila ve Španělsku s mužem, ze kterého se nakonec vyklubal sériový vrah a nekrofil, na což se přišlo tak, že ona kamarádka začala trpět infekcí, která se prý dá chytit jedině od mrtvol.

V době internetu a sociálních sítí však začínají fámy a všelijaké dovedně zkonstruované lži hrát zcela jinou, mnohem závažnější roli: stávají se nástrojem na ovlivňování veřejného mínění. Nástrojem účelové manipulace.

A přestože ve většině případů stále platí, že „lež má krátké nohy“ - tedy že většinu fám a účelových lží lze poměrně snadno vystopovat a odhalit, nemá to valný účinek. Fáma či lež se zpravidla šíří vesele dál. Jako například různé „nezvratné důkazy“ o zneužívání sociálních dávek romskými spoluobčany apod.

Že jsou lidé schopni a ochotni věřit kdejaké volovině, to není nic překvapujícího. Poměrně zarážející a smutné je však zjištění, že lidé se dost často takové voloviny drží dál jako klíšťata i přesto, že jim byly předloženy jasné a nezvratné důkazy o její volovinovatosti.

Okřídlený Goebbelsův výrok „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“ tak můžeme doplnit následujícím způsobem: „jakákoliv lež se stává pravdou, pokud lidé chtějí, aby to byla pravda“.

To je samozřejmě nejlépe vidět na příkladu náboženství. Ale o náboženství dnes psát nechci.

Podívejme se znovu na současné virtuální tažení proti islámu.

V zásadě: já jsem rád, že je u nás proti islámu opozice. Jsem přece zapřisáhlý ateista, takže vidina šíření jakéhokoliv náboženství v mém životním prostoru mi není nijak příjemná. Zvlášť, když se jedná o náboženství, které otevřeně diskriminuje ženy apod. Takže jasně: islám tady nechci.

Držím se však zásady, že proti náboženství, jakémukoliv, je jediná účinná obrana: kritické myšlení.

Pokud se nám tady ale formuje antiislámská liga, která kritické myšlení absolutně popírá, tak je to z bláta do louže. Raději budu sousedit a komunikovat s muslimem, který sice pořád věří v Alláha, ale je schopen určité kritické reflexe - což někteří schopni jsou - než s islamofobem, který jí schopen není.

Někdo teď možná vykřikne: ale muslimové zabíjejí lidi! Islamofobové ovšem také. Bloger František Kubásek ve svém článku Anti-islámská ročenka 2014 odkazuje na stránku na proti-islámském webu, která tvrdí, že v Německu zabili muslimové od roku 1990 7 500 Němců. Toto tvrzení však není podpořeno uvedením jediného konkrétního příkladu, chybí odkaz na jakýkoliv zdroj (tedy jeden odkaz tam je, ale je nefunkční). Když jsem se snažil vygůglit více informací, zjistil jsem, že existuje odhad, že 7500 Němců bylo za uvedenou dobu zavražděno „cizinci“. Že se jednalo o muslimy, to už si autor daného článku přidal sám. Protože podle jeho zjednodušeného vidění se přece nemohlo jednat o nikoho jiného. Ve skutečnosti však na území Německa operuje či operovalo od roku 1990 mnoho zločinců-jednotlivců i organizovaných skupin z mnoha zemí včetně bývalého Československa, Ruska, asijských států atd. Německý odborník na kriminalistiku, Dagobert Lindlau, řekl o ruské mafii: „Tito lidé zabíjejí nejen brutálně a často, ale bez nejmenšího zaváhání. “ 

Kubáskem citovaný článek se však nevěnuje ani tak tématu Němců zavražděných cizinci, jako obhajobě gangu německých neonacistů, kteří  chladnokrevně zavraždili 9 majitelů kebab bister a jednu policistku. Tyto odporné zločiny daný článek relativizuje a omlouvá. František Kubásek, pokud na daný článek odkazuje, tím pádem činí totéž. Účel článku je přitom naprosto jasný: má veřejnost přesvědčit, že 8 zavražděných Turků a jeden Řek jsou naprosto zanedbatelnou cifrou a vlastně jen „slabou náplastí“ na tisíce Němců údajně zavražděných muslimy. Je to naprosto stejná zvrácená logika, podle které i dnes řada lidí v České republice omlouvá divoké odsuny, během kterých bylo zavražděno i 275 německých děti. „Ale co je to proti Ležákům, Lidicím atd.!“ argumentují obhájci divokých odsunů. Dvouměsíční dítě tak zaplatilo životem za zločin nějakého esesáka, s kterým kromě národnosti nemělo vůbec nic společného. Proto je princip kolektivní viny vždy špatný a je třeba jej vždy odsoudit. Ať se už se týká čehokoliv. Zvlášť, když princip kolektivní viny může snadno vyústit až v určitou formu krevní msty.

Některé lži jsou složitější a jsou postaveny na tom, že nějaký vážný problém skutečně existuje. A tak se k němu dovedně přilepí to, proti čemu chce veřejné mínění obrátit manipulátor.

Ve stejném článku uvádí František Kubásek odkaz na stránku jistého Matta Danielssona, který tvrdí, že ve Švédsku je nyní 55 „zón“, které jsou zcela pod vládou gangů z islámských zemích. Situace v těchto zónách už prý je natolik kritická, že se tam neodváží nejen sanitky nebo hasičská auta, ale dokonce už ani policejní hlídky. V těchto „no go“ zónách tak prý vládne jakási „samospráva gangů“. Jinými slovy to tam vypadá podobně jako ve filmu Okrsek 13. Matt Danielsson je natolik drzý, že aby dodal svým tvrzením váhu, uvádí ve svém článku přímý odkaz na policejní zprávu, ze které údajně cituje. Nejspíš sází na to, že většina lidí se spokojí s tím, že tam ten odkaz uvidí, a nekliknou na něj. A ti, kteří kliknou, nebudou umět švédsky. A i pokud ano, nikomu se nebude chtít probírat 30stránkovou zprávou. No, já sice švédsky neumím. Nebudu vám lhát, že ano. Ale znám lidi, kteří umějí.

Měl jsem tedy možnost si celou zprávu důkladně prostudovat a udělat si na věc vlastní názor. Je pravda, že švédská policie registruje 55 geografických oblastí, kde mají místní „kriminální sítě“ negativní dopad na místní komunitu. Tyto oblasti se nacházejí ve 22 městech – od velkých po malá. Jedná se o oblasti sociálně i ekonomicky znevýhodněné. Velký dopad kriminality v této oblasti je způsoben spíše sociálními podmínkami než snahou zločinců převzít moc a kontrolu nad místní komunitou (uvádí se ve zprávě).

Pachatelé zločinnosti v těchto oblastech nejsou členy strukturovaných gangů, ale spíš volně propojených sítí. Jejich strategické schopnosti jsou obecně považovány za nízké. Existuje několik výjimek v hustě zalidněných oblastech, kde je několik síti lépe strukturovaných a vykazují vyšší strategickou schopnost.

Osoby takto činné lze zhruba rozdělit podle věku na mladší a starší vrstvu s určitým příbuzenskými vazbami. Mladší jsou zpravidla součástí volně strukturovaných zločineckých sítí soustředěných okolo několika vlivnějších osob. Zabývají se především prodejem drog, krádežemi a loupežemi v okolí. Starší jsou strukturovanější  a zabývají se organizovanějšími formami zločinu jako např. rozsáhlejší majetkovou kriminalitou a distribucí drog.

Často dochází k porušování zákona v podobě otevřeného prodeje drog, tvorbě zločineckých uskupení, která se projevují vážnou násilnou činností ve veřejném prostoru, různými formami vydírání a nezákonným ovlivňováním a jednáním vyvolávajícím negativní ohlas společnosti.

Je pravda, že zpráva hodnotí v závěru situaci v těchto oblastech jako velmi vážnou. Je také pravda, že policie má v daných lokalitách ztíženou práci, protože dané komunity jsou uvnitř poměrně soudržné a raději si řeší své problémy samy, v čem hraje dost často roli i autorita zločineckých lídrů, než aby k nim přizvaly státní orgány. Dle popisu se však situace v těchto komunitách spíš podobá tomu, co známe třeba z románu/filmu Kmotr. Jinými slovy zločinecká komunita je napojena na obecnou komunitu, čímž vzniká určitá „paralelní společnost“, kde mají prominentní  zločinci postavení do jisté míry srovnatelné s postavením mafiánských „donů“ .

Je také pravda, že daný problém souvisí do značné míry s přistěhovalectvím. Souvisí však také se segregací a obecně špatnými sociálně-ekonomickými podmínkami v dané komunitě.

Není však pravda, že souvisí s islámem. Islám tam nehraje naprosto žádnou roli. A to přesto, že řada příslušníků těchto komunit je z islámských zemích. Ostatně je tam na první pohled patrný rozpor: islám má k většině zločinných aktivit stejně nesmlouvavý postoj jako třeba křesťanství. Může samozřejmě existovat určité propojení zločineckých sítí např. s teroristickými buňkami, ale to už je zase jiná kapitola.

Samotné smíchání přistěhovalecké kriminality s islamismem je účelová manipulace. Pro řadu lidí, kteří jsou dané manipulativní informaci vystaveni, je zde však již příliš mnoho jemných nuancí, ve kterých se nedokáží a ve většině případů ani nechtějí orientovat. Prezentované spojení s islámem jako „původcem všeho zla“ je ani nenapadne zpochybňovat, protože to, jak je jim problém předložen manipulátorem, přesně zapadá do obrazu jejich světa. Je potvrzením jejich vlastních předsudků a obav. Nezřídka tito lidé dokonce na jakékoliv informace vedoucí k odhalení lži reagují nepřátelsky, protože jejich „obraz reality“ narušují. Přitom si neuvědomují, že se vlastně chovají úplně přesně jako ti, kterých se bojí: jako lidé zaslepení svou vlastní vírou.

Pokud se tato informační manipulace odehrává pouze ve virtuálním prostoru, je stále ještě relativně neškodná. Ovšem latentní nebezpečí pro celou společnost je poměrně značné. Velice snadno se totiž může stát, že pronikne např. do politického boje. Což už se také děje. Například v posledních prezidentských volbách profitoval Miloš Zeman zcela zjevně z ideologické manipulace založené právě na otázce sudetských Němců.

Podobně se může v dohledné době svézt nějaký politik či strana na vlně sílící islamofobie. Načež se pak možná nestačíme divit, kdo nám tady bude najednou vládnout.