Pevnost Evropa

Stran imigrační krize padají nejrůznější nápady a návrhy. A to nejen na sociálních sítích a blozích, ale také v televizi od různých „celebrit“  i politiků, rádobypolitiků a vládních představitelů.  

V zásadě proti sobě stojí dva krajní názory:

1. Uprchlíky přijímat a nějakým způsobem se o ně postarat

1. Uprchlíky zásadně nepřijímat a udělat vše proto, aby k nám nemohli pronikat, a vůbec se o ně nestarat, protože to není náš problém.

Mezi stanoviskem jedna a dvě existuje ještě do jisté míry kompromisní stanovisko, a sice uprchlíky nepřijímat, ale snažit se nějak řešit situaci v zemích jejich původu, aby utíkat nemuseli. Začněme třeba právě tímto.

Inu, v zásadě je to myšlenka dobrá. Otázkou je, jak ji uskutečnit. V některých z těch zemí zuří válka, v jiných vládne nedemokratický, diktátorský režim. Je tedy zjevné, že prvním krokem by bylo nastolení míru respektive odstranění daného diktátorského režimu. Protože v nedávné historii už takové pokusy proběhly - jenom tak namátkou: Somálsko, Irák, Afganistán… (a před tím třeba Korea a Vietnam) - víme, že to je velmi problematické a dost často to vůbec nekončí dobře. Což je asi hlavní důvod, proč se teď do toho nikomu dvakrát nechce. Umřelo by při tom určitě docela dost lidí - jako v těch výše jmenovaných případech. Zkrátka a dobře: vývoz demokracie je ošemetná věc. Zvlášť, když je spojen s vojenskou intervencí.

Druhé řešení - tedy přísná ochrana hranic - je také validní strategie. My skutečně nemusíme řešit problémy lidí v jiných částech světa - oni tam ty naše také moc neřeší. Je ovšem dobré zamyslet se nad různými aspekty a možnými dopady takové strategie. Její zastánci se dělí na dva tábory: jedni říkají, že je třeba uzavřít Evropu jako celek, tedy při zachování EU a Schengenského prostoru, jiní naopak hlásají, že Schengenský prostor nebo rovnou celou EU je třeba zrušit a vrátit se k modelu, kdy si každý stát sám hlídá své vlastní hranice.

Myslím, že lidé, kteří dnes volají po vystoupení z EU si dost dobře neuvědomují, jaké by to pro nás mělo dopady a to nejenom ekonomické. Opravdu nejsme Švýcarsko a na EU jsme dost závislí. Ale protože tato otázka je již trošku mimo téma, nebudu se jí dál zabývat.

Pojďme na ochranu českých hranic. Jak to udělat? Vzhledem k tomu, jakou krajinou naše státní hranice většinou probíhá, je jasné, že pouhé obnovení hraničních přechodů by nestačilo. Musel by se opravdu postavit plot. A to tentokrát nejenom při západní hranici, jako za socialismu, ale hezky pěkně kolem dokola. A ten plot by bylo samozřejmě třeba v jednom kuse hlídat, protože plot se dá rozstříhat, přelézt apod.  Schválně: dokáže někdo spočítat nebo alespoň reálně odhadnout, kolik by to všechno stálo? Kromě počáteční investice na zbudování plotu je třeba počítat také s každoročními provozními náklady: nábor a platy pohraničníků, jejich výzbroj a výstroj, ubytování, vozový park a další technické vybavení. Myslíte si, že by to vyšlo levněji než postarat se ročně o pár tisíc migrantů? A samozřejmě bychom museli počítat s vedlejšími dopady. Je totiž iluzorní se domnívat, že takový krok by zůstal v Evropě bez odezvy. V současnosti jsou Češi již zcela zvyklí využívat výhod Schengenského prostoru. Volně cestují nejenom na dovolené, ale také za prací a za obchodem - do Německa, Rakouska, Anglie, Irska atd. Toto by s největší pravděpodobností velice brzy skončilo a my bychom se dostali v rámci Evropy do poměrně silné izolace.

S nápadem neprodyšně uzavřít hranice Schengenského prostoru je to podobné: obrovská investice a obrovské provozní náklady. Zde by navíc byla otázka, co by se dělo s těmi lidmi, kteří se snaží dostat do Evropy. Někteří lidé u nás rádi píší a mluví o migrantech jako o „verbeži“ a „lůze“, straší tím, že se ve skutečnosti nejedná o migraci, ale o invazi, navíc prý dokonce někým pečlivě připravenou a organizovanou (konspiračních teorií není nikdy dost). Já nevím, no. Já myslím, že člověk, který se nalodí na vratkou kocábku nebo se nechá zavřít jak dobytek do nějakého náklaďáku s vědomím, že tím riskuje svůj život, musí být dost zoufalý. A když takové zoufalé lidi, lidi, kteří nemají co ztratit, necháte tam, kde být nechtějí, musí se s tou situací nějak vypořádat. Michael Kocáb v debatě s Klárou Samkovou správně řekl, že není dobrý nápad dělat si z migrantů nepřátele. Naprosto s ním souhlasím.

Je sice pravda, že poměrně značná část migrantů si s sebou nese svou vlastní kulturu a náboženství. A je také pravda, že některé aspekty těch kultur a náboženství jsou problematické. Ovšem nikoliv neřešitelné. Zde hodně záleží na tom, co se s těmi migranty stane. Pokud vzniknou etnická, sociálně vyloučená ghetta, budou samozřejmě zdrojem nejrůznějších problémů jako kriminalita apod. Ale tyto problémy nebudou souviset s tou jinou kulturou ani náboženstvím, ale právě s tou sociální vyloučeností.

Je pravda, že islám, jako každé náboženství, má poměrně tvrdý kořínek. Nicméně západní životní styl má zase svoje účinné „zbraně“. Děti z islámských rodin obvykle nechtějí žít striktně podle islámu. Chtějí žít tak, jako jejich spolužáci ze školy - bavit se, užívat si života. Samozřejmě narážejí na odpor svých rodičů a komunit, přičemž někdy, jak víme, dochází i ke zločinům, což jsou hrozné věci - když třeba rodiče zabijí vlastní děti jenom proto, že se jim zdá, že žijí „nemravně“ - na druhou stranu to svědčí o tom, že uvnitř islámské společnosti ten proces „westernizace“ probíhá. Takže důležité je opravdu především to, aby nevznikaly uzavřené islámské či jiné komunity žijící vlastním životem a jen s minimálním kontaktem s okolím.

Vraťme se k otázce, jak se zachová člověk v zoufalé životní situaci, kterému zůstanou brány do Evropy zavřené. Tak v prvé řadě se na Evropu asi dost naštve. Za druhé se o sebe a eventuálně svou rodinu bude muset nějak postarat. Ale jak? Když není práce, nejsou podmínky k podnikaní? Takový frustrovaný, zoufalý člověk je ideálním „materiálem“ pro různé teroristické organizace, diktátorské militantní režimy apod. Jinými slovy: pokud by se i podařilo Evropu neprodyšně uzavřít a udělat z ní „pevnost“, byla by to pevnost obležená miliardami naštvaných a zoufalých lidí.

Odpůrci přijímání migrantů říkají, že migranti pro nás představují hrozbu. Ano, je to možné, určité riziko tady je. Nicméně, jak už jsem předeslal, toto riziko jsme schopni do značné míry snížit tím, jak se budeme k přistěhovalcům chovat. Na druhé straně riziko, které by vzniklo při stavu „obležené pevnosti Evropa“ bychom mohli snižovat pouze zbrojením a rozšiřováním armád. Tedy obrovskými výdaji ze státního rozpočtu do neproduktivní oblasti. A napětí mezi Evropou a sousedními státy by se tím pádem dále zvyšovalo. Takže nebezpečí rozsáhlého ozbrojeného konfliktu nelze za takové situace rozhodně vyloučit.

Navíc by se z takové pevnosti stále obtížněji jezdilo ven, do zemí plných zoufalých a frustrovaných lidí naštvaných na Evropany. Některé oblíbené dovolenkové destinace by asi byly brzy pasé.

Já myslím, že není k zahození, když je řeč o uprchlících, si všechny tyto aspekty důkladně promyslet.

A ještě lepší by bylo nezabývat se tolik uprchlíky jako našimi vlastními, vnitrostátními problémy, které jsou aktuální.