Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Boj proti přechylování jakožto slepá větev feminismu

14. 03. 2016 12:00:00
Jak to tak okolo sebe pozoruji, stává se používání ženských příjmení bez přechýlení v Česku docela módou.

Nedávno mi třeba přišel e-mail, na který jsem měl problém odpovědět, protože nevím, zda je správné Vážená paní Neruda či Vážená paní Nerudo.

Pak jsem si na iDnesu četl o trdelnících plněných zmrzlinou, kde figurovala Ester Bezděk. To, ráčej prominout, je taky pěkný paskvil. Vážená slečno Bezděk. Vážená slečno Bezděku. Vážená slečno Bezděko? Fakt nevím, jak s tím naložit.

Jana Valdrová, která se považuje za „generovou lingvistku“, ve svém článku http://www.valdrova.cz/news/30/20/Prechylovani-prijmeni nepřechylování obhajuje.

Ten článek obsahuje řadu postřehů, se kterými nelze než souhlasit - jako například, že nepřechylovaná příjmení v češtině existují už dlouhou dobu. Ano, to je pravda. Ale jsou to obvykle specifická příjmení.

Ovšem celý ten článek začíná slovy: „Příjmení s -ová odjakživa označují přináležitost ženy k muži, což se některým ženám nelíbí a mají na to právo.“ Tak samozřejmě – každý člověk má právo na to, aby se mu něco nelíbilo. Ale to s tou přináležitostí pravda není. Má-li žena toto příjmení třeba po matce, tak jak to označuje její přináležitost muži? Je sice pravda, že přechylováni takto nějak vzniklo, ale to už je dávno a dnes se jedná o čistě jazykový jev. Tak to ve světě chodí - něco má nějaký původ, ale ten se časem vytratí. Vedle toho i Jana Valdrová píše: „Stranou debat zatím zůstává další jazykový relikt patriarchátu: žena sňatkem skoro automaticky přebírá jméno manžela, zatímco opačné případy jsou velmi vzácné.“

Tomu je dobré věnovat pozornost. Existují totiž ženy, které přijmou příjmení svého muže, ale hrdě si ho nepřechýlí. To je prostě absurdita.

Jak už jsem napsal, přechylování je jazykový jev. Feminismus by se do toho montovat neměl. Ono se totiž zapomíná na to, že se nepřechyluje pouze ženské příjmení, ale také pomnožný tvar. Když přijdou do společnosti pan Svoboda s paní Svobodovu, řekne se, že dorazili manželé Svobodovi. Pokud ale dorazí pan Svoboda s paní Svoboda (nebo Svobodou? V tomto také nemám úplně jasno.), bylo by „manželé Svobodovi“ nesprávně. Ale co s tím dál: jsou to manželé Svoboda? Nebo manželé Svobody? Nebo snad Svobodi?
V některých případech si čeština vypomáhá koncovou -ov- i při skloňování: neříkáme „o Bedřichu Smetaně“, ale „Bedřichu Smetanovi“. Ale v případě ženského nepřechýleného příjmení?
Naopak ženská příjmení, která ho nepotřebují, ho nemají: Nová, Stará, Krásná apod.

Jana Valdrová rovněž zmiňuje další důvod odporu proti přechylování: že se tím prý komolí cizí jména. A jako podpůrný argument uvádí, že Martině Navrátilové to její -ová v USA také nikdo nevzal. Nevzal, protože respektovali, že je to její jméno. A stojí za povšimnutí , že Martina Navrátilová, kterou určitě nelze podezírat z toho, že by chtěla patřit nějakému muži, se nezačala psát Navrátil. Ale stejně si to její jméno v USA a dalších zemích upravili - sebrali jí čárky nad „a“.

Zkrátka a dobře - každý jazyk se snaží cizí slova, se kterými musí pracovat, nějak přizpůsobit, aby zapadla. Někdy to jde lépe, někdy hůř. Také neříkáme: Jel jsem do New York, ale do New Yorku.

Nepřechylování by také podstatně ztížilo práci překladatelům. Představme si například, že v knize někdo na někoho volá:
„Black!“
Volá-li na muže, přeloží se to „Blacku!“ Volá-li na ženu, není problém, když to přechýlíme: „Blacková!“ Bez přechýlení by to muselo být „Black!“ Protože tradičně se nepřechylují pouze příjmení nesklonná. Takže čeština neumí skloňovat některá nepřechýlená příjmení, která se v mužském rodě normálně skloňují. Nebo jak by se to mělo skloňovat? Blacko? Smithko? Braunko? Jdu za Blackou.

Někdo třeba namítne, že by si překladatel mohl vypomoci tím, že by to rozšířil třeba na „Paní Black!“ To by sice mohl, ale mohl by tím významně změnit vyznění daného zvolání. Pokud totiž někdo oslovuje člověka pouze příjmením, obvykle tím dává najevo nějaký svůj postoj či rozpoložení. Nadřazenost, neúctu apod. Takže to by se takovým „rozšířeným“ překladem ztratilo.

Narazil jsem i na argument, že některé matky mají v zahraničí problémy, když se podle tamních neinformovaných orgánů „jmenují jinak “než jejich děti. Připouštím, že to se někdy asi stát může. Jenže podobně jsou na tom i matky, které si po svatbě ponechají své rodné příjmení, ale s manželem se dohodnou, že děti se budou jmenovat po něm. Nebo matky, které mají děti z různých manželství. Každé z nich má jiné příjmení. Takže tahle námitka tak úplně nefunguje.

Nemohu tedy souhlasit se závěrem Jany Valdrové, že „Je třeba jasně říci, že ženská příjmení bez -ová jsou v češtině mluvnicky správná, stovky let vžitá, jejich používání nepřekážejí žádná jazyková specifika a není důvod bránit jejich registraci zákonnými ustanoveními.“

Mluvnickou správností si nejsem jist, protože, přece jenom, nejsem dostatečně erudován. Spíš bych se klonil k názoru, že pokud je mluvnicky správný tvar přechýlený, pak tvar nepřechýlený je mluvnicky nesprávný. Nicméně, jak jsem právě ukázal na konkrétních příkladech, jazyková specifika na překážku občas jsou. Akorát s tím zákonem nevím – zda má zákon do takových věcí mluvit či ne.

Závěrem: Feministky a feministé by rozhodně měli vypustit přechylování ze své agendy, protože to do ní nepatří. Pokud se totiž otázka přechylování mixuje s feminismem, lze to vykládat různě. Například, že ženy, které mají s přechýlením svého příjmení problém, se necítí dostatečně jako ženy. A tak se alespoň tím příjmením chtějí „pomužštit“. Naopak ženy, které sebevědomě nosí své přechýlené příjmení , jsou hrdé na to, že mají své vlastní jméno. Jméno, ze kterého je ihned patrné, že se jedná o ženu. O ženu, která se nebojí být ženou.

Místo toho by bylo vhodné zaměřit se na to přejímání příjmení po svatbě. Nebo i bez svatby. Že jo, Moniko Babišová.

Přechylování je záhodno nadále používat i u cizích jmen, pokud tam to přechylování přirozeně pasuje. Jména, která by přechýlená působila nepřirozeně či dokonce jako jazykolam, nepřechylovat.

Je spousta vhodnějších oblastí, které nabízejí ženám možnost prezentovat svou emancipovanost a suverenitu. Ten boj proti přechylování je spíš taková manýra. Hloupá manýra.

Autor: Igor Indruch | pondělí 14.3.2016 12:00 | karma článku: 42.34 | přečteno: 4966x

Další články blogera

Igor Indruch

Svobodu, svobodu, svoboděnku…

Tak nám začal platit zákaz kouření v restauracích. A je okolo toho spousta povyku. Čemuž se nedivím.

1.6.2017 v 12:10 | Karma článku: 12.32 | Přečteno: 931 | Diskuse

Igor Indruch

Co kdybychom se na Mašínech konečně shodli?

Pan Josef Mašín se ve zdraví dožil 85 let a na sociálních sítích se na základě toho opět rozběhla zuřivá debata o tom, zda byli Mašínové a jejich skupina hrdinové nebo sprostí vrazi.

12.3.2017 v 12:00 | Karma článku: 27.56 | Přečteno: 1223 | Diskuse

Igor Indruch

Přemnožení slaměných panáků v českých zemích

Rozmohl se nám tady takový nešvar. Stále více lidí kritizuje nešvary, které existují pouze v jejich představách. V komunikaci se tomu říká „slaměný panák“.

5.3.2017 v 12:35 | Karma článku: 16.17 | Přečteno: 915 | Diskuse

Igor Indruch

S křížkem po Žáčkovi (anebo s Žáčkem po funuse?)

Předem tohoto článku bych chtěl zdůraznit, že debatu okolo básničky Jiřího Žáčka jsem velmi uvítal. Z několika důvodů.

8.2.2017 v 13:31 | Karma článku: 18.01 | Přečteno: 1560 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

David Král

Loterijní zákon - nefungující nesmysl

Od 1.1.2017 vstoupil v platnost nový loterijní zákon. To, že jde o zákon v mnoha ohledech tragický se tak nějak vědělo. Překvapením je ovšem to, do jaké míry zatím zákon nefunguje. Nastal čas si téměř po roce shrnout to hlavní

19.9.2017 v 16:29 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 35 | Diskuse

Josef Barta

Konec vlády škůdců a lhářů v ČR by neměl být odkládán

Výnosná koryta, úplatky, korupce a celoživotní snaha vysávat pracující občany je asi hrubý popis stávajících politiků. Převlékání kabátů a změna barev, které politici hájí, je jen vyjádřením jejich zisků. Hlavně mít moc a prachy!

19.9.2017 v 16:09 | Karma článku: 12.26 | Přečteno: 187 | Diskuse

Zuzana Hubenakova

Některým holt zůstanou jen holé zadky

Vystavovat své nahé tělo pro peníze je nízké, zvrhlé a podporuje to stereotypy. Už jednou jsem s kamarádkami navštívila mužské striptýzové vystoupení, abych to těm pomýleným chlapcům vysvětlila. Pak bohužel přišel moment, kdy jsem

19.9.2017 v 14:18 | Karma článku: 15.15 | Přečteno: 902 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Začíná hon na čarodějnice?

Jakýsi spolek Naštvané matky zveřejnil na sítích tvář a jméno advokátky, která zastupuje muslimskou dívku v jejím sporu se státem ohledně nošení hidžábu.

19.9.2017 v 13:00 | Karma článku: 27.08 | Přečteno: 1511 | Diskuse

Rostislav Říha

Bouráme sochy, abychom zapomněli. Mariánský sloup i Stalina.

Myslím, že sochy poplatné minulým režimům se bourat neměly. Mrzí mě i to, že se přejmenovávají náměstí. Jsem přesvědčen, že to vede k tomu, že si přestáváme pamatovat minulost a činí nás to méně zodpovědnými vůči budoucnosti.

19.9.2017 v 12:15 | Karma článku: 8.44 | Přečteno: 268 | Diskuse
Počet článků 112 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2276
Milující otec. Křesťansko-ateistický zenbuddhista. Překladatel na volné noze. Autor dvou knih.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.