Cokoliv se v zahraničí šustne okolo muslimů či uprchlíků, ihned se dočká hlasité odezvy mezi českými blogery a jejich čtenáři.
Například ve Švýcarsku nějací dva kluci nechtějí podávat ruku své učitelce. A u nás už se o tom píše o sto šest. Někomu vadí, že škola žákům vyhověla. No, mě spíš vadí, že něco takového jako podání ruky je školou obecně vynucováno jako povinnost. Nabízenou ruku je samozřejmě zdvořilé přijmout, takže já s muslimskými chlapci v tomto nesouhlasím a islám by se měl reformovat. Chytrým muslimům by mělo dojít, že trvat na překonaných tabu a rituálech je blbost. Ale co kdybych měl já ve škole povinně podat ruku kantorovi, kterého nesnáším? To bych nechtěl. Švýcarské školy by tedy rovněž měly přehodnotit některé své zvyklosti.
Podobně je to třeba s tou šátkovou aférou u nás, kde já nesouhlasím s paní Šabatovou. Buď mají organizace právo předepisovat nějaký ten „dress code“ nebo nemají. Takže ať si klidně chodí muslimky do školy v šátku. Ale pak musí škola tolerovat i to, že můj syn bude ve třídě sedět v baseballové čepici. Protože pokud by ty holky mohly sedět v šátku, zatímco on v té čepici ne, byl by diskriminován. Podobně by pak žádný zaměstnavatel neměl právo předepisovat zaměstnancům, že nesmějí chodit do práce v kraťasech, že musí zakrývat své tetování, vyndávat si piercing apod.
Ale o tom jsem vlastně psát nechtěl. Chtěl jsem psát o tom, jak je zvláštní, že Čechy vzrušuje i taková banální záležitost, která se odehrála v nějaké základní škole v dalekém Švýcarsku. Samozřejmě, z psychologického hlediska se nejedná o žádnou záhadu
Primární je vnitřní potřeba mít nepřítele. Někoho nenávidět. Tato potřeba pramení z hluboké osobní frustrace. Frustrovaný člověk se snaží nepříjemné pocity způsobené frustrací vytěsnit pocitem hněvu a zloby, který je přece jen příjemnější než frustrace. Proto si takový frustrovaný člověk hledá někoho, kdo mu poslouží jako hromosvod. Úplně ideální pak je, když je to někdo, na koho mají pifku i ostatní. Protože milý frustrát tak má možnost přimknout se k mase dalších frustrátů. Dál už to funguje podobně jako v náboženské sektě. Masa sice dodává člověku pocit síly a sebepotvrzení, nicméně přece jen je třeba tu společnou víru a nenávist neustále přiživovat. A k tomu se právě jakákoliv taková zprávička skvěle hodí.
Na druhé straně, když třeba fanoušci fotbalového klubu Chelsea zdemolují zahradní restaurací a napadnou majitele, protože je to muslim, nebo když v USA napadnou přívrženci Donalda Trumpa muslimské a hispánské studenty, české blogy o tom mlčí. Protože to se frustrátům do krámu nehodí pro změnu vůbec.
