PPŽ - pokrytecky pro život
Já jsem všemi deseti proto, aby se o interrupci a jejích negativních aspektech mluvilo. Patří to k osvětě a rozhodně je dobré pracovat na tom, aby potraty byly mimořádným opatřením a nikoliv běžně přijímanou metodou plánovaného rodičovství. Toho lze však nejlépe dosáhnout vhodnou a kvalitní sexuální výchovou, dobrou výchovou v rodině, nabídkou pestrých a zajímavých aktivit pro mládež, které mohou přispět k tomu, že mladí nebudou začínat se sexuálním životem příliš brzy a nezodpovědně, a konečně všeobecnou dostupností a propagací bezpečné a spolehlivé antikoncepce.
Nelze si nepovšimnout, že největší odpůrci umělého přerušení těhotenství, například právě katolická církev, současně brojí proti používání antikoncepce a sexuální výchově.
Navíc lidé jako kardinál Duka nejsou hloupí, nevzdělaní ani neinformovaní. Dobře vědí a uvědomují si, že žádný zákaz interrupce ze světa nesprovodí. V případě zákazu interrupcí v jednom státě vznikne okamžitě lukrativní odvětví cestovního ruchu – potratová turistika. V případě znesnadnění či znemožnění cestování za hranice začne bujet živnost pokoutních andělíčkářů a andělíčkářek, na což se samozřejmě okamžitě naváže další kriminální činnost a zoufalé dívky a ženy budou zbytečně umírat či si odnášet trvalé zdravotní komplikace jako např. nemožnost dalšího otěhotnění.
Je tedy hnutí Pro život opravdu pro život? Určitě ne. Stačí se jen letmo podívat na jeho další agendu.
Skutečným cílem tzv. hnutí Pro život je zotročení žen. Aktivisté tohoto hnutí se tak příliš neliší např. od fanatiků z Islámského státu. Jsou to lidé vyznávající velmi podobné „hodnoty“. Lidé autoritářsky založení. Nepřátelé svobody a nepřátelé žen. Jejich ideálem je žena jako majetek muže. Žena uvězněná v doživotním údělu rodit jedno dítě za druhým. Žena zbavená práv.
Kdokoliv toto hnutí podporuje je buď člověk značně pomýlený nebo člověk, který s takovým programem souhlasí. U kardinála Duky to nepřekvapí. Je to ostatně zástupce organizace, která stále naprosto otevřeně diskriminuje ženy a otevřeně prohlašuje, že s tím nehodlá ani v budoucnosti nic dělat.
Interrupce určitě není nic pěkného. Není to ostatně nijak zvlášť příjemný zážitek ani pro ženu, která takový zákrok podstupuje, ať už ze své vlastní vůle nebo např. z důvodu zamlklého těhotenství.
Za opravdu odporný pak lze považovat požadavek, aby nebylo ženám umožněno umělé přerušení těhotenství ani v případě nějakého brutálního znásilnění. Jednou jsem si z jednoho kostela odnesl brožurku, ve které byl velmi jímavým způsobem vylíčen příběh nějaké fiktivní dívky, která děkovala své matce za to, že ji nepotratila, i když její biologický otec matku znásilnil. Nádherný příklad psychického nátlaku a církevní manipulace.
Takový požadavek znamená, nutit matku, aby se svým traumatem žila celý život. Kromě toho zde také vyvstává otázka, kdo se o postará o materiální zabezpečení těchto matek a jejich dětí. Katolická církev? Pravda, ta v některých zemích ještě docela nedávno řešení měla. Byly to takzvané prádelny sv. Magdalény. Ty byly nejvíc rozšířeny v Irsku, kde byla poslední zavřena až v roce 1996. Ale fungovaly také např. v Austrálii či Spojených státech. Princip byl jednoduchý: dítě bylo matce ihned po porodu odebráno a dáno k adopci. Matka byla, často na doživotí, zavřena v daném zařízení, kde musela vykonávat otrockou manuální práci. V Irsku nedávno vypukl skandál, když byl na pozemku jednoho takového zařízení objeven hromadný hrob s ostatky 133 žen, jejichž totožnost nebyla nikde evidována, což dokonale ilustruje postoj církve k těmto ženám.
Kromě toho je zde ještě jedna věc, o které se v této souvislosti moc nemluví. Je sice pravda, že většinu znásilnění mají na svědomí lidé, které oběť zná – rodinní příslušníci, kolegové apod. Nicméně pořád zde jsou ty případy skutečně násilných činů. Ta mají na svědomí obvykle nejrůznější psychopati či jinak narušení muži. Dost často se jedná o poruchy, které jsou dědičné. Takže přivést na svět takové dítě znamená přivést na svět s velkou pravděpodobností dalšího nebezpečného psychopata.
Chceme-li minimalizovat riziko početí dětí v důsledku znásilnění, je nejlepší dělat vše pro to, aby ke znásilňování žen pokud možno nedocházelo. Tedy je třeba dělat vše, co je v našich silách, pro odstranění tzv. rape culture. A s rape culture souvisí problém tzv. objektivizace žen. A obojí velmi úzce souvisí s celkovým postavením žen ve společnosti. Jinými slovy: ve společnosti, která plně respektuje ženy, a ve které jsou ženy svobodné a naprosto rovnoprávné, bude méně sexuálního násilí na ženách, protože taková společnost nebude takové chování tolerovat. A nejde zdaleka jen o případné tresty vyměřeného soudem. Jde o celkový postoj společnosti k těm, kdo se takového jednání dopustí.
Současně platí, že pouze žena, která je svobodná, respektovaná, informovaná a vzdělaná, o sobě může opravdu rozhodovat. Pravděpodobnost, že taková žena přijde nechtěně do jiného stavu, je poměrně nízká. A čím menší menší počet žen s nežádoucím těhotenstvím, tím méně potratů. Docela prosté, že?
Igor Indruch
Eliška a její rod
V dnešním blogu vám chci představit zajímavou ženu a autorku Elišku Antošovou, jejíž knihu Na autismus jedině autibiotika již brzy vydám ve svém nakladatelství.
Igor Indruch
Jakubův příběh
V tomto článku vám chci představit jednoho moc zajímavého autora. Autora, který se od ostatních autorů tak trochu liší.
Igor Indruch
Jak je důležité míti Bedny
Legrační na tom je, že jsem s tou knihou původně nechtěl mít vůbec nic společného. Já totiž nemám moc rád díla, ve kterých se zbytečně vraždí, mučí apod. Nejsem například vůbec fanouškem Quentina Tarantina.
Igor Indruch
Trampoty malého nakladatele II.
Po první, úvodní části, která byla, ano, poněkud nudná, několik „veselých historek z natáčení“. Není to opravdu vždycky jednoduché – udělat knížku. I když na první pohled to kdovíjak složitě nevypadá.
Igor Indruch
Trampoty malého nakladatele I
Krátké glosy a postřehy o tom, jaké to je, když se člověk rozhodne na stará kolena vydávat knihy. Na první pohled je to možná taková nudná, nezáživná činnost. Nicméně dá se při tom užít legrace i přijít o nervy.
Igor Indruch
Je Petr Kukal „sexistické prasátko“?
Poslední kauza s feministickým podtextem, tedy případ fejetonu Petra Kukala a následného dění, mne poněkud znepokojila.
Igor Indruch
Já jsem to říkal
Tedy spíš psal. V článku Znásilníme si je sami. https://indruch.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=490924 Když na bílou ženu sáhne špinavý uprchlík, je třeba ho vykastrovat, uvařit zaživa v oleji, rozčtvrtit.
Igor Indruch
Svobodu, svobodu, svoboděnku…
Tak nám začal platit zákaz kouření v restauracích. A je okolo toho spousta povyku. Čemuž se nedivím.
Igor Indruch
Co kdybychom se na Mašínech konečně shodli?
Pan Josef Mašín se ve zdraví dožil 85 let a na sociálních sítích se na základě toho opět rozběhla zuřivá debata o tom, zda byli Mašínové a jejich skupina hrdinové nebo sprostí vrazi.
Igor Indruch
Přemnožení slaměných panáků v českých zemích
Rozmohl se nám tady takový nešvar. Stále více lidí kritizuje nešvary, které existují pouze v jejich představách. V komunikaci se tomu říká „slaměný panák“.
Igor Indruch
S křížkem po Žáčkovi (anebo s Žáčkem po funuse?)
Předem tohoto článku bych chtěl zdůraznit, že debatu okolo básničky Jiřího Žáčka jsem velmi uvítal. Z několika důvodů.
Igor Indruch
Kdo se postará?
Ministryně Michaela Marksová-Tominová je docela kontroverzní osobnost. Předkládá různé návrhy, které se často setkávají s bouřlivým a nesouhlasným ohlasem veřejnosti.
Igor Indruch
Mýtus o rozdílech v platech mužů a žen padl
Bez většího zájmu veřejnosti prošla některými našimi médii zpráva o výsledcích nejnovějšího průzkumu Korn Ferry Hay Group o rozdílech v odměňování mužů a žen ve 33 zemích světa. Tedy ne, že by ta zpráva ty rozdíly popírala. To ne.
Igor Indruch
Kandiduji na prezidenta ČR
Jako fakt. Vůbec si nedělám legraci. A přemýšlejte o tom. Já bych byl jářku fakt dobrý prezident. Nemyslíte?
Igor Indruch
Veřejnoprávní média – není to úplně optimální
Veřejnoprávní média jsou poslední dobou pod opravdu velkým tlakem. Existuje např. cca 500 stránková analýza vyváženosti vysílání ČT o situaci na Ukrajině.
Igor Indruch
A české blogy zase mlčí…
Čekal jsem několik dní, zda se k tomu někdo vyjádří. Veliké naděje jsem vkládal především do skalních komentátorů rozličných nepravostí tohoto světa jako je Josef Havránek, Eva Valerie Maxová, Jitka Přikrylová a další.
Igor Indruch
A čeští blogeři o tom mlčí…
Cokoliv se v zahraničí šustne okolo muslimů či uprchlíků, ihned se dočká hlasité odezvy mezi českými blogery a jejich čtenáři.
Igor Indruch
Malé opáčko z dějepisu možná nezaškodí…
Lidé mají rádi všelijaké mýty. Někdy je dokonce milují. A bojovat s mýty je někdy horší než s větrnými mlýny.
Igor Indruch
Za blbce ne, ale blbci. Teda někteří.
Odhaduji, kolik blogů a diskuzí na téma „nespokojených“ Iráčanů se ještě objeví. Že prý jsme – my, Češi – za blbce: mohli jsme se všichni přetrhnout, abychom strádajícím poskytli bezpečné útočiště, a oni se teď zachovali nevděčně.
Igor Indruch
Pro táty, tatíčky… II
V první části seriálu jsem navodil téma. O čem tedy bude řeč dál? Pokusím se radit. Já vím, že rozumbrady nemá nikdo moc rád, ale risknu to.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 119
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2368x