Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Přemnožení slaměných panáků v českých zemích

5. 03. 2017 12:35:22
Rozmohl se nám tady takový nešvar. Stále více lidí kritizuje nešvary, které existují pouze v jejich představách. V komunikaci se tomu říká „slaměný panák“.

Tedy snaha vystavět argument na kritice jevu, který neexistuje, či vyvrácení něčeho, co nikdo netvrdí.

Pozorujeme to momentálně úplně všude, bez ohledu na to, o jaké téma se jedná. Učebnicový příklad např. předvedla Viktorie Besó ve svém blogu z prvního března, ve kterém se hrdě označuje za „genderově nevyváženou a perverzní“.

http://beso.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=590005

Viktorie Besó se vymezuje proti „popírání ženské a mužské role a jejich smršťování do bezpohlavní unifikované osoby“. Nic takového ovšem neexistuje. Jedná se o typický omyl z neinformovanosti. Feminismus ani gender nikomu jeho mužskou či ženskou roli nebere, pokud se pro ni člověk sám rozhodne. Proto feministé a feministky zpravidla podporují transgender lidi – protože přejí každému člověku svobodu a sebeurčení bez ohledu na pohlaví či rod. To, o co nám jde, je, aby nikdo nikomu žádnou roli nevnucoval. A to jakýmkoliv způsobem. Přímo či nepřímo, otevřeně či podprahově. „Smršťování do unikované bezpohlavní osoby“ je typický slaměný panák. Nic takového v žádné feministické ani genderové agendě nenajdete. Naopak – všude uvidíte a uslyšíte slovo diverzita. Je to právě to vnucování předem nalinkovaných rolí, které vede unifikaci. Byť unifikaci bipolární.

Dalším slaměným panákem je, že feminismus vede muže k tomu, aby se k ženám přestali chovat galantně. Opět – nic takového ve feministické a gender agendě nenajdete. Pravda, existují zkazky o radikálních feministkách, které za příslovečné podržení dveří hnaly muže před soud, nicméně není jisté, zda se nejedná pouze o tzv. urban legends. A i pokud někde nějaké takové ženy existují, tak rozhodně nepředstavují feministický mainstream, ale pouze výstřelek. Podržení dveří a další galantnosti ostatně nejsou striktně genderová záležitost. Je to vyjádření určité úcty, takže klidně může mladší žena podržet dveře výrazně staršímu muži apod.

O rozruchu okolo básničky Jiřího Žáčka mám samostatný blog, takže se nebudu opakovat. Opět je to ze strany Viktorie Besó nepochopení problematiky pramenící z neinformovanosti.

Společné záchody je něco, co k nám proniklo z USA. Tam má ta problematika trošku jiný charakter než v ČR, kde ženy běžně chodí na pánské záchody, a nikdo z toho aféru nedělá. V USA se jedná o problém, kterým se zabývá i prezident. Rozhodně se však jedná o téma, které si debatu zaslouží. To nejenom kvůli transgender lidem. Je dobře známé, že ženské toilety bývají často kapacitně poddimenzované, takže se pak před nimi tvoří dlouhé fronty. Je to dáno nepružností stavebních norem a neochotou lidí trošku přemýšlet. Podobně mívají lidé problém např. při návštěvě plováren s dětmi. Když jde např. matka na bazén se synem, kterého ještě nemůže do pánské šatny pustit samotného, samozřejmě si ho bere s sebou. To ovšem občas některým ženám vadí. Nedávno dokonce někdo někde vyfotil ceduli, myslím, že to bylo z pražského Podolí, která vodění dětí opačného pohlaví do šaten a sprch zakazovala. Vidíme tedy jasně, že je zde určitý deficit, který by bylo dobré nějakým způsobem vyřešit ke spokojenosti všech.

Viktorie Besó se ve svém blogu naléhavě ptá: Proč by žena nemohla zůstat ženou? Ale samozřejmě, že může. Ale proč by to své ženství měla definovat podle nějakého mustru? Proč by si každá žena nemohla sama rozhodnout, co to „být ženou“ konkrétně pro ni znamená? A to samé s muži. Já o sobě třeba s určitou mírou nadsázky rád prohlašuji, že jsem takový „macho feminista“. Protože mi prostě některé „mužské“ atributy vyhovují či jsem na ně dokonce hrdý. Ale to je moje věc. Kdyby mi chtěl někdo remcat do toho, jak mám jako muž vypadat, jak se mám chovat, co mám dělat, jak se mám oblékat apod. musel bych mu dát po tlamě (pokus o vtip).

Abych byl spravedlivý, musím zmínit, že občas se se slaměnými panáky operuje i ve feministickém táboře. A bohužel to není tak vzácné, jak bychom si přáli. Ale to je dáno tím, že všude všechno dělají pouze lidé. A ti jsou různí, že jo.

Nejnověji jsem na takového typického feministického slaměného panáka narazil v časopise A2larm.cz, kde se sociální antropoložka Marie Heřmanová pozastavuje nad udělením Oscara za nejlepší mužskou hlavní roli Caseymu Affleckovi. Svůj článek nazvala hezky úderně Oscar za sexuální obtěžování a v podtitulu jde ještě dál: Udělování významných cen násilníkům dává ženám postiženým sexualizovaným násilím jedinou zprávu: vlastně se nic nestalo.

http://a2larm.cz/2017/03/oscar-za-sexualni-obtezovani/

O co jde: Casey Affleck natáčel v roce 2009 film, o kterém jedna z kritiček později napsala, že je tam víc mužské nahoty než v gay pornu. O tom, jak to fungovalo během natáčení takového filmu, si asi většina lidí dokáže udělat náležitou představu – všichni byli po většinu času nalití a/nebo zhulení a kámen š... cihlu. Je jasné, že do takové party každý nezapadne, tím méně žena. Tady nezapadly ženy dvě a nenechaly si to pro sebe. Což je naprosto v pořádku. Každá požadovala odškodnění okolo dvou milionů dolarů. To je také naprosto v pořádku. Podrobnosti mimosoudního narovnání sice nejsou veřejnosti známy, nicméně s nejvyšší pravděpodobností nějakou podobnou sumu obdržely. Je však třeba k tomu ještě poznamenat, že ani jedna neobvinila Afflecka ze sexuálního násilí. Pouze z toho, že se choval hrubě, sexisticky a nevhodně. Což není nic chvályhodného, ale je to podstatný rozdíl. Hlavní je, že za to zaplatil a patrně si z toho vzal i ponaučení, protože další podobný skandál zatím nemá. Není tedy pravda to, co autorka v článku tvrdí, že je „mužům je vše dovoleno“. To je zase slaměný panák. Není to pravda ani v případě Romana Polanského, kterého tam také zmiňuje. Ten stále do USA nesmí, protože by byl okamžitě zatčen. Ano, Roman Polanski dostane občas nějakou cenu. Což se, byť je to nesporně vynikající režisér vynikajících filmů, může občas někomu nelíbit. Přece jenom to, co udělal, bylo opravdu hanebné. Na druhé straně je to chlap, kterému brutálně zavraždili ženu i s nenarozeným dítětem. Takže si užil svoje. Možná proto jsou k němu kolegové z filmové branže shovívaví.

Určitě je dobré, když chceme někomu udělit nějakou prestižní cenu, brát v potaz i jeho charakter apod. Ale asi není správný požadavek, aby u každého udělení nějakých cen asistovala lustrační komise, která bude každého kandidáta pečlivě zkoumat, zda se náhodou před deseti lety někde neožral a nedělal ostudu. Což je zhruba tak případ toho Afflecka.

Ještě, pro vyloučení pochybností: je naprosto správné trvat na tom, aby se muži chovali k ženám slušně. Ještě správnější je trvat na tom, aby se lidé obecně k sobě navzájem chovali slušně. Je správné lidi za nevhodné chování přiměřeně trestat (já si třeba myslím, že čtyři miliony dolarů za několik „kráv“ na place a osahávání v opilosti je celkem přiměřený trest). Ale určitě se nechceme dopracovat k honům na čarodějnice ve jménu genderu či politické korektnosti a nechceme nikoho šikanovat za jedno provinění až do smrti.

Zkrátka a dobře, na slaměné panáky bacha. Ono se totiž, pokud se přemnoží, pak stává, že žijeme ve světě mýtů a ztrácíme smysl pro realitu. Náš život se pak podobá životu lidí z tzv. primitivních společností, kteří věřili na všelijaké duchy a strašidla, což jim poměrně dost komplikovalo život. A my si ze všelijakých těch slaměných panáků vytváříme naše novodobé duchy a strašidla. A ti nám pak, logicky, rovněž komplikují život.

Autor: Igor Indruch | neděle 5.3.2017 12:35 | karma článku: 16.17 | přečteno: 915x

Další články blogera

Igor Indruch

Svobodu, svobodu, svoboděnku…

Tak nám začal platit zákaz kouření v restauracích. A je okolo toho spousta povyku. Čemuž se nedivím.

1.6.2017 v 12:10 | Karma článku: 12.32 | Přečteno: 931 | Diskuse

Igor Indruch

Co kdybychom se na Mašínech konečně shodli?

Pan Josef Mašín se ve zdraví dožil 85 let a na sociálních sítích se na základě toho opět rozběhla zuřivá debata o tom, zda byli Mašínové a jejich skupina hrdinové nebo sprostí vrazi.

12.3.2017 v 12:00 | Karma článku: 27.56 | Přečteno: 1223 | Diskuse

Igor Indruch

S křížkem po Žáčkovi (anebo s Žáčkem po funuse?)

Předem tohoto článku bych chtěl zdůraznit, že debatu okolo básničky Jiřího Žáčka jsem velmi uvítal. Z několika důvodů.

8.2.2017 v 13:31 | Karma článku: 18.01 | Přečteno: 1560 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

David Král

Loterijní zákon - nefungující nesmysl

Od 1.1.2017 vstoupil v platnost nový loterijní zákon. To, že jde o zákon v mnoha ohledech tragický se tak nějak vědělo. Překvapením je ovšem to, do jaké míry zatím zákon nefunguje. Nastal čas si téměř po roce shrnout to hlavní

19.9.2017 v 16:29 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 35 | Diskuse

Josef Barta

Konec vlády škůdců a lhářů v ČR by neměl být odkládán

Výnosná koryta, úplatky, korupce a celoživotní snaha vysávat pracující občany je asi hrubý popis stávajících politiků. Převlékání kabátů a změna barev, které politici hájí, je jen vyjádřením jejich zisků. Hlavně mít moc a prachy!

19.9.2017 v 16:09 | Karma článku: 12.26 | Přečteno: 187 | Diskuse

Zuzana Hubenakova

Některým holt zůstanou jen holé zadky

Vystavovat své nahé tělo pro peníze je nízké, zvrhlé a podporuje to stereotypy. Už jednou jsem s kamarádkami navštívila mužské striptýzové vystoupení, abych to těm pomýleným chlapcům vysvětlila. Pak bohužel přišel moment, kdy jsem

19.9.2017 v 14:18 | Karma článku: 15.15 | Přečteno: 902 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Začíná hon na čarodějnice?

Jakýsi spolek Naštvané matky zveřejnil na sítích tvář a jméno advokátky, která zastupuje muslimskou dívku v jejím sporu se státem ohledně nošení hidžábu.

19.9.2017 v 13:00 | Karma článku: 27.08 | Přečteno: 1511 | Diskuse

Rostislav Říha

Bouráme sochy, abychom zapomněli. Mariánský sloup i Stalina.

Myslím, že sochy poplatné minulým režimům se bourat neměly. Mrzí mě i to, že se přejmenovávají náměstí. Jsem přesvědčen, že to vede k tomu, že si přestáváme pamatovat minulost a činí nás to méně zodpovědnými vůči budoucnosti.

19.9.2017 v 12:15 | Karma článku: 8.44 | Přečteno: 268 | Diskuse
Počet článků 112 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2276
Milující otec. Křesťansko-ateistický zenbuddhista. Překladatel na volné noze. Autor dvou knih.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.