Je Petr Kukal „sexistické prasátko“?

30. 03. 2020 15:45:00
Poslední kauza s feministickým podtextem, tedy případ fejetonu Petra Kukala a následného dění, mne poněkud znepokojila.

Sám se počítám do feministicko-levicového liberálního názorového spektra a ve všech předchozích případech podobného ražení jsem žádný rozpor nepociťoval. A to proto, že argumentace z vlastních řad byla věcná, založená na faktech a zpravidla neobsahovala nenávistné útoky vůči konkrétnímu člověku.

Tentokrát jsem to vnímal a vnímám jinak. Za prvé se mi nic z toho, co Petr Kukal napsal, nejevilo a nejeví jako sexistické. Fejeton, který vše odstartoval, se mi sice nijak zvlášť nelíbí, ale nikoho bych za něj nepeskoval. Je to ostatně fejeton, tedy žánr, který má subjektivitu, zlehčování a provokativnost přímo ve své definici.

Následující reakce Petra Kukala nepovažuji za šťastné, ale opět v nich při nejlepší vůli nejsem schopen vidět sexismus.

Najednou se ale vyrojilo neuvěřitelné množství „odborníků na Petra Kukala“. A to i mezi publicisty, kterých si jinak vážím a rád je čtu.

Nemohu se ubránit dojmu, že celá záležitost má již určité aspekty virtuálního lynče. A to je něco, s čím nebudu nikdy souhlasit.

Také jsem zaznamenal určitou manipulaci s fakty. Jeden FB diskutér například napsal: „Petr Kukal absolutně nebyl propuštěn kvůli tomuto článku. Nebyl propuštěn vůbec. Ještě před publikací tohoto textu se dohodnul s FF na rozvázání pracovního poměru. Zneužíval svojí pozici a co měl dělat naopak nedělal. Souvislost mezi princeznami a jeho odchodem je čistá nula.“

Přitom nikdo z publicistů, kteří měli potřebu se k záležitosti vyjádřit, neudělal tu nejzákladnější a nejpřirozenější věc, která se v podobných záležitostech sluší: nikdo nekontaktoval Petra Kukala a nepožádal ho o vyjádření.

No, tak když se k tomu neměl nikdo jiný, udělal jsem to sám. Napsal jsem Petru Kukalovi na Facebook, a zeptal se ho, zda by mi zodpověděl několik všetečných otázek. Petr Kukal po chvíli rozmýšlení souhlasil a zde je výsledek. Dál to nebudu komentovat, každý si z toho může udělat obrázek sám.

OTÁZKA č. 1
Důvod a čas Vašeho odchodu z pozice tiskového mluvčího FF UK. O tom totiž koluje po sítích několik verzí. Někdo říká, že jste byl vyhozen za fejeton, další, že za odpověď jedné studentce, další, že jste špatně odváděl svou práci, další, že to bylo po dohodě. Také se objevuje tvrzení, že jste se na odchodu z fakulty dohodl s vedením dávno předtím, než Vám vyšel fejeton o perských princeznách. Můžete to tedy uvést na pravou míru?

ODPOVĚĎ č. 1
Předně chci vyvrátit interpretaci, že jsem byl vyhozen za svůj sloupek v Metru. Ten sám se vedení fakulty nelíbil, ale k ukončení spolupráce by jeho zveřejnění nevedlo. Tímto impulsem byla až má odpověď na útoky na mém facebookovém účtu.

A zase: Není pravda, že to byla odpověď jedné studentce. V oslovení byla na prvním místě uvedena Veronika, neboť toto jméno se mezi reagujícími objevovalo ve vyšší frekvenci. Aby to bylo úplně jasné, připsal jsem pak do závorky ještě další jména diskutujících. Myslím, že to byla Kateřina, Jana a tři tečky. Byl to text epistolární povahy, podobně jako když Pavel z Tarsu píše Timoteovi nebo Titovi. Oslovoval modelovou studentku fakulty, a také proto reagoval na urážky napříč diskusí.

Že jsem špatně odváděl svou práci, jsem se teď také dočetl. Vždycky takhle obecně: „Špatně odváděl svou práci mluvčího.“ Jedinou výjimkou, kdy byl jmenován konkrétní prohřešek, bylo moje mlčení v době okupační stávky. Jeho důvodem ovšem bylo rozhodnutí pana proděkana Soukupa, že tuto kauzu si mediálně vezme pod sebe. Dostal jsem instrukci odkazovat všechna média na něj. V této souvislosti je dobré si uvědomit, že postavení mluvčího FF UK je v mnoha ohledech atypické. Běžný mluvčí bývá vedoucím tiskového odboru. Na FF UK žádný takový odbor není. Já měl nad sebou tři další úrovně řízení.

Mimoto: Po celou dobu mého působení na FF UK na mě chodily stížnosti, v drtivé většině kvůli twitterovému účtu, a o všech jsem byl informován. Nikdy jsem ale nebyl konfrontován se stížností na výkon své funkce mluvčího ve vztahu k novinářům. Že by mi právě tato stížnost byla zamlčena, nepokládám za příliš pravděpodobné.

Co se týče formy odchodu, potvrzuju, že jsme se na něm skutečně dohodli. Rozvázání pracovního poměru dohodou mi přišlo jako nejméně složité řešení z těch, které pracovněprávní legislativa nabízí. Bránit jsem se ani nechtěl; pochopil jsem, že můj modus vivendi je s duchem fakulty neslučitelný.

Tvrzení, že jsme se na odchodu dohodli s vedením fakulty ještě před kauzou Perské princezny, je absurdní a jednoznačně ho popírám. Měl jsem tam proboha smlouvu na dobu určitou, jako zástup za rodičovskou dovolenou předchozí mluvčí. Nemělo by smysl odcházet, zbýval mi rok.

OTÁZKA č. 2

Můžete nějak charakterizovat ty stížnosti na Vaši činnost na Twitteru? Kolik jich asi tak bylo, zda si stěžoval pokaždé někdo jiný nebo zda tam byli nějací „skalní“ stěžovatelé, jak se k tomu stavělo vedení FF? Považovalo ty stížnosti za oprávněné? Požadovalo, abyste svou činnost na Twitteru korigoval? Nebo to považovalo za Vaši osobní věc? Nebo lze opravdu konstatovat, že jste to měl kvůli těmto stížnostem už nějakou dobu „nahnuté“ a záležitost s fejetonem a následnou reakcí byla už jen poslední kapkou?

ODPOVĚĎ č. 2
Byly to jednotky, možná malé desítky, ale přicházely průběžně po celou tu dobu. Lze je rozdělit do dvou skupin.

První tvořily stížnosti na to, jak spravuju fakultní účet. Přicházely z obou krajních pólů politického spektra: Od ultralevičáků, kterým se nelíbilo, že připomínám třeba komunistickou represi vůči církvím, až po ultrapravičáky, kteří kritizovali průběžně cokoli, protože „neomarxistická filozofická fakulta“. Stěžovatelé se většinou opakovali, spočítal byste je na prstech jedné ruky. Tyto stížnosti vedení nikdy nepovažovalo za natolik oprávněné, aby jakkoli korigovalo moje tweetování.

Druhou skupinu tvořily stížnosti na to, jak se vyjadřuji na svém osobním účtu. Byly častější, lze je počítat na malé desítky, a také stěžovatelů bylo víc, i když skalní kritiky jsem měl. Přicházely především zevnitř fakulty nebo z jejího nejbližšího gravitačního pole a byly rozpjaté ve velmi širokém pásmu, od toho, že si nesmím dovolit napsat, že nějaká akademička je krásná, až po to, že jsem hodnotil kvalitu piva v Kampusu Hybernská, který spravuje FF UK. Tady myslím byl kámen úrazu od počátku: Co smím psát jako mluvčí Petr Kukal a co smím psát jako Petr Kukal, chlápek ve středním věku, se vším, co to přináší.

Vedení FF UK mě o těchto stížnostech spravovalo, ale nikdy jsem necítil tlak na to, abych svoje projevy korigoval. Pan proděkan Soukup mě postupně (a je poctivé říct, že velmi taktně) uváděl do myšlenkového a hodnotového světa FF UK a upozorňoval mě na jeho úskalí. A já se mu podvědomě přizpůsoboval, alespoň do té míry, do jaké jsem toho byl schopen. Čili ne, „nahnuté“ jsem to neměl nikdy. Fakulta věděla, koho si na ty tři roky najala, a v obdivuhodné míře respektovala osobitý způsob mého vystupování na sociálních sítích.

OTÁZKA č. 3
Byla-li hlavní příčinou, proč jste musel odejít, ta jedna konkrétní odpověď, kterou si jedna ze studentek vztáhla na sebe, vzalo vedení FF na vědomí Vaše vysvětlení, že se jedná o „text epistolární povahy“? Co jim na tom textu vadilo nejvíc?

ODPOVĚĎ č. 3
Ano, tím důvodem byla tato jedna konkrétní odpověď a jí mi to také bylo zdůvodněno. Vedení FF UK jsem epistolární povahu textu (která z toho podle mě fakt čouhá) zmínil, ale jako zásadní argument jsem jí dál nepoužíval. Věděl jsem od první věty toho rozhovoru, že věc je rozhodnuta. Byl jsem na FF UK dost dlouho na to, abych tohle věděl. Začínala kampaň do Akademického senátu, bylo třeba velkého gesta. Bylo to ložené a já to nekomplikoval – to mi vedení FF UK jistě potvrdí.

Co jim vadilo nejvíc? To není otázka pro mě, to je přece otázka pro vedení FF UK. Já dostal na srozuměnou, že takhle nemohu vůči studentkám FF UK vystupovat, a tím to skončilo. Na detaily se prosím ptejte na náměstí Jana Palalcha.

OTÁZKA č.4
Já jsem ten text četl dvakrát. A musím přiznat, že tu jeho epistolární povahu jsem pochopil až při tom druhém čtení. Nesouhlasím s tím, že ten text je sexistický. Nicméně dýchá z něj na mě poměrně silná generační povýšenost a do jisté míry uražená ješitnost. Například zmínka o Vaší dosavadní publikační činnosti. Když se nad tím nyní, po tom všem zamyslíte, jak byste ho hodnotil? Myslíte, že to byla vhodná reakce? Například to, že jste použil tykání místo vykání, zdůrazňujete, že jsou to pro Vás „jen děti“ atd. Vzkázal byste něco studentkám, kterých se právě tento text dotkl?

ODPOVĚĎ č. 4
Předně děkuju, že nesdílíte přesvědčení o sexistické povaze textu; je pro mě úlevné, že je někdo schopen/ochoten ho číst bez tohoto předporozumění.

Zmínka o mé publikační činnosti je bezprostředně komentována poznámkou, že jejím cílem není srovnání. Hned tam píšu, že když jsem byl ve věku studenta, taky jsem neměl žádnou publikační činnost. Čili znovu: Cílem nebylo srovnání – ty jsi nenapsala nic a já 20 knih, proto mi nemůžeš být partnerkou v diskusi (odhlédneme-li teď od toho, že se tam žádná diskuse nevedla; vedla se tam štvanice akcelerovaná výzvami na řadě dalších vyhraněně feministických skupin). Cílem bylo sdělení: Tvoje zkušenost v práci se slovem není tak velká, aby dávalo dobrý smysl radit mi, jak mám psát, aniž by to vyvolávalo pocit nenáležitosti (myslím, že jsem použil právě tohle slovo: nenáležitý). Počítám, že i vítěz krajského přeboru v překážkovém běhu by pozdvihl obočí, kdyby jeho techniku poměrně nevybíravě komentoval člen dorosteneckého oddílu.

Co se tykání týče, bylo součástí kontextu, na který jsem chtěl poukázat. Nedávno probíhala i v České televizi kampaň proti agresi na internetu. Jejím ústředním obsahem bylo, že lidem na netu máme říkat to, co bychom jim řekli do očí na ulici. Počítám, že nadávky do slizounů bych na chodbách FF UK z očí do očí neslyšel. Distingované studentky filozofické fakulty (to úvodní malé „f“ má svůj důležitý smysl a nikde v mé reakci nenajdete velké) neječí na muže ve věku svých otců jako sprosté hokyně. Alespoň dokud se v ně na sociálních sítích nepromění. I tuto generační distanci jsem chtěl svou reakcí akcentovat. Ano, mohl jsem zvolit vykání, to připouštím. S chladnější hlavou bych to asi udělal – klíčové sdělení by to asi příliš nezměnilo.

Mohu-li něco vzkázat studentkám, kterých se text dotkl, pak že mě to mrzí, ale necítím se za to být zodpovědný.

5. Tuto část, která se týká přímo Vašeho fejetonu a následujícího vývoje, bych netradičně uzavřel nikoliv otázkou, ale jakýmsi vlastním shrnutím/analýzou/polemikou celé záležitosti. Ponechám pak zcela na Vašem rozhodnutí, zda se k něčemu z toho budete chtít vyjádřit či nikoliv.

Od první chvíle, kdy jsem se o tom dozvěděl, mi to nepřipadalo jako klasická „sexistická“ aféra. Spíš se mi to jevilo jako nešťastný sled vzájemného nepochopení (ovšem také neochoty se vzájemně chápat, a to i na Vaší straně), zraněného ega (na obou stranách) a stále rozjitřenějších emocí. Opět na obou stranách.

Začalo to všechno tím, že jste v dobré víře napsal fejeton, kterým jste patrně nesledoval nic jiného než trošku projasnit a odlehčit stávající stísněnou atmosféru. Byť se fejeton ne každému zamlouvá, patrně by se to obešlo bez většího rozruchu, kdyby u Vašeho jména nebylo uvedeno, že jste mluvčí FF UK. To sice někdo pochopil pouze jako uvedení Vašeho stávajícího povolání, nicméně pár lidí si to vyložilo tak, že se jedná o reprezentaci fakulty.

Někteří z nich pak cítili potřebu vyjádřit svůj nesouhlas na Vašem FB profilu. Přičemž někdy volili dle mého názoru nepřiměřeně tvrdá slova. To se Vás dotklo, což chápu. Kromě toho, že některé ty kritiky byly poměrně nevybíravé, Vás určitě mrzelo i to, že někdo může vnímat negativně text, který Vy jste přece myslel tak dobře. V tomto svém rozpoložení jste nezachytil, že ne všechny ty negativní reakce pocházejí od studentek FF. Dokonce, podle mých informací, ty nejtvrdší, které se Vás nejvíc dotkly, nepocházely ani od žen, ale od mužů. Na základě toho jste tedy napsal inkriminovanou reakci epistolární povahy, kterou si jedna ze studentek vztáhla na sebe a velice se jí to dotklo. Vy sice soudíte, že ta epistolární povaha je z toho textu jasně patrná, ale to je tím, že jste jeho autor. Já jsem k tomu textu přistupoval naprosto nezaujatě, a stejně jsem to hned nepochopil. A to si myslím, že jsem docela vnímavý čtenář. Není divu, že studentka, která už v tom byla emociálně angažovaná, a navíc ji jmenujete na prvním místě, to vnímala jinak.

Také si myslím, že dobře víte, že na sociálních sítích se na ty „generační distance“ moc nehraje.

Projevila se zde také dvojsečnost sociálních médií. V jedné diskuzi jsem se snažil argumentovat tím, že se vše odehrávalo na Vašem osobním FB profilu. Že lidé, kteří si pak na Vás stěžovali, vstoupili do Vašeho soukromého prostoru. Oni oslovili, v některých případech nevybíravě, Vás. Nikoliv Vy je. Někteří mí oponenti soudí, že na tom nezáleží. Že máte profil nastaven jako veřejný a využíváte ho mimo jiné ke své propagaci. Tudíž byste měl, jako člověk zběhlý v používání sociálních médií, zvládat podobné situace lépe.

V okamžiku, kdy se do médií dostala zpráva o tom, že z místa odcházíte, začala záležitost žít vlastním životem. Vy jako člověk jste v ní vlastně přestal být důležitý. Stala se z toho virtuální bitva mezi zastánci feminismu, genderu a politické korektnosti a jejich zatvrzelými odpůrci. V rámci tohoto boje si Vás každá ze stran přizpůsobila k obrazu svému a udělala z Vás symbol. Jedna z Vás vyrobila archetyp sexisty a boomera neschopného sebereflexe, druhá klasickou oběť militantního feminismu a politické hyperkorektnosti. Prakticky žádného zástupce těchto dvou táborů nezajímá, jaký je Petr Kukal doopravdy.

ODPOVÉĎ č. 5
Myslím, že jste to shrnul velmi věcně. Nemám potřebu to rozmělňovat nějakými dalšími komentáři.

Následuje několik otázek obecnějšího charakteru, které Vám možná budou připadat poněkud lustrační. Ale vzhledem k těm debatám a článkům mě odpovědi na ně opravdu zajímají.

OTÁZKA č. 6
Marie Heřmanová ve svém článku na A2larmu
označuje prostředí na českých vysokých školách za „toxické“. Není sama. Poměrně dost studentů, a především studentek, si stěžuje na přezíravý, paternalistický postoj pedagogů a dalších pracovníků škol. Také ženy, které už na vysokých školách vyučují a/nebo dělají nějakou vědeckou práci, dost často popisují různě formy sexismu, se kterými se setkávají. Od blahosklonného paternalismu (Ach jo, ženská se rozhodla fušovat do vědy, tak jo no...) přes znevažování jejich vědecké práce čistě na základě předsudků a různé případy diskriminace (např. bránění v kariérním postupu) po sexuální obtěžování.

Souhlasíte? Je prostředí na FF UK, jak jste ho mohl za dobu svého působení poznat, „toxické“? Mají to ženy na FF UK, ať už v roli studentek či zaměstnankyň v některých ohledech těžší než muži?

ODPOVĚĎ č. 6

Nevnímejte to prosím jako snahu vyhnout se odpovědi, ale tohle opravdu nejsem schopen posoudit. Nikdy jsem na FF UK neučil a neučil jsem ani na žádné jiné vysoké škole; vědecké činnosti se nevěnuju už vůbec. V tomto ohledu mi tedy naprosto chybí zkušenost. V případě článku v A2larmu jsem se stal odrazovým můstkem pro komunikaci obecného problému postavení žen ve vysokoškolském studiu a vědě; tím jsem se ale ještě nestal na danou oblast odborníkem.

OTÁZKA č. 7

Jak obecně vnímáte postavení žen v České republice? Někteří lidé tvrdí, že u nás ženy žádné specifické problémy pramenící z toho, že jsou ženy, nemají, a tudíž není třeba se na problémy týkající se specificky žen nějak zvlášť zaměřovat. Feminismus a gender je tedy zbytečný a jenom rozděluje společnost, snaží se deformovat přirozené prostředí, prosazuje sociální inženýrství a vytváří všelijaké pseudokauzy jako je ta Vaše. Souhlasíte?

ODPOVĚĎ č. 7

Zcela laicky některé problémy žen ve společnosti samozřejmě vnímám. Modelovým příkladem může být návrat žen po rodičovské dovolené na místa, z nichž odešly a která jsou aktuálně obsazena buď muži, nebo ženami v takové sociální situaci, která neimplikuje časté absence např. z důvodu péče o nemocné děti. Vynalézavost zaměstnavatelů v nakládání se zákoníkem práce bývá v tomto ohledu značná.

To ale není úroveň problémů, které řeší nejmladší feministická generace, alespoň jak jsem ji teď mohl poznat. Tu zajímají problémy daleko subtilnější. Například identifikace všech myslitelných forem redukcionismu a objektivizace ženy. Osobně se obávám, že při důsledném uplatnění požadavků generovaných touto platformou je nutné rezignovat na tvoru jakýchkoli slovesných, výtvarných či audiovizuálních děl, jejichž námětem by mohla být žena. Při uplatnění jejich retroaktivity by pak musely být do základů vypáleny Louvre, Knihovna Kongresu a Hollywod. Ale jak říkám, je to můj primitivní pohled; svět je dnes úplně jinde, než kam já v téhle oblasti dohlédnu.

OTÁZKA č. 8
Podobných mediálně a na sociálních sítích hojně diskutovaných případů jsme v poslední době zažili několik. Jenom namátkou: případ výstavy aktů Karla Richtra v knihovně Akademie věd, případ zařazení básničky K čemu jsou holky na světě Jiřího Žáčka do školního slabikáře, případ reklamní kampaně pivovaru Bernard s tématikou pin-up girls a využitím dvojsmyslů jako černá dvanáctka apod. Můžete stručně nastínit svůj postoj k uvedeným případům?

ODPOVĚĎ č. 8

Vlastně na to odpovídám v předešlé otázce. Ten Richter v knihovně AV je to, o čem mluvím, když říkám, že za chvíli vypálíme Louvre. Ale současně tím nejsem nijak překvapený. Dřív spravovala Index librorum prohibitorum katolická církev, dnes na to máme mnohem sofistikovanější nástroje. Situace umělců se začíná podobat té za normalizace; vydavatelé, galeristé, producenti atd. prostě zkoušejí, jak moc jsou šrouby utažené a zda tohle či ono ještě projde. Výstava se otevře a za čtyři dny se přesune jinam. Princip: Zkusili jsme to a nevyšlo to. Tohle je typické pro osmdesátky, v nichž jsem vyrostl. Nejistá sezóna.

Případ s básničkou Jiřího Žáčka je už úplně tristní. Jiří s poetickou nadsázkou představuje dětem vědomě zjednodušený model fungování světa a vztahů v něm. Činí to způsobem odpovídajícím percepčním schopnostem předpokládané cílové skupiny a opírá se o většinovou zkušenost, kterou ty děti mají. Z holek totiž opravdu většinou budou maminky. Tatínkové nebo strejdové z nich budou jen v menšině případů. Básnička přitom vůbec nevylučuje, že maminky budou také vedoucí mezinárodního vědeckého týmu. Jen se v ní o tom nemluví. Taky by se to blbě rýmovalo.

Bernard využívá přirozené pozornosti, kterou muži jako hlavní cílovka pivovaru přirozeně věnují ženskému půvabu. Někdy parně překročí (velmi pohyblivou) hranici korektní marketingové komunikace, jen zcela výjimečně hranici dobrého vkusu. Zajímavé je, že legitimitu reklamy na nanuk Mrož zatím nikdo z Genderové expertní komory, aspoň co vím, nezpochybňoval.

OTÁZKA č. 9
Co si myslíte o tvrzení: žena má být ženou a muž mužem? Tedy o tzv. tradičním rozdělení rolí podle pohlaví? Co říkáte na výrok Ladislava Špačka: „
Žena u stolu nesedí proto, aby se najedla, ale aby byla krásná. Najíst se může doma, třeba lžící a v teplákách. Ale u stolu musí zdobit.“

Znáte názory Marka Hermana, který tvrdí, že žena má být především matkou, a to matkou pečující a bezpodmínečně milující, zatímco otec zabezpečuje rodinu materiálně a ve vztahu k dětem musí být vždy ten přísnější, jehož lásku si dítě musí zasloužit (není tedy bezpodmínečná), kdo určuje a vymáhá pravidla, kdo případně trestá? Kontroverzní psycholožka Jiřina Prekopová pro změnu hlásá, že by muži nikdy neměli v domácnosti vykonávat tzv. ženské práce. Souhlasíte nebo nesouhlasíte s podobnými názory?

ODPOVĚĎ č. 9

Že žena je/má být ženou a muž mužem mi přijde jako klasická tautologie. Ale nevím, zkoušku z výrokové logiky jsem skládal před čtvrtstoletím.

Ten Špačkův výrok, pokud ho fakt řekl, mi přijde jako milá nadsázka. Má pro mě přiznaně aforistický ráz, který nese všem srozumitelné sdělení.

Marka Hermana neznám. Z toho, co píšete, mi jeho představy přijdou pěkně ujeté. O Jiřině Prekopové nemám nejmenší iluze; její bizarní názory jsem nesdílel před dvaceti lety, kdy jsem s nimi přicházel do styku v redakci časopisu Moderní vyučování, a nesdílím je ani teď.

OTÁZKA č. 10
Jak se stavíte k hnutí LGBT+? Myslíte si, že by Česko mělo stejnopohlavním párům umožnit uzavírání plnohodnotného manželství a adopce dětí? Souhlasíte, že by měl člověk právo vybrat si, k jakému pohlaví se bude hlásit? A že to nemusí být nutně jen muž nebo žena?

ODOVĚĎ č. 10

Hnutí LGBT vnímám jako možná maličko afektované, ale nemám s ním žádný problém. Někdy se ptám, zda bych já osobně pořádal pochod Prahou, abych všem řekl, že se mi líbí holky, ale na tom nic není – každý si někdy klade nějaké otázky.

Na sňatky stejnopohlavních párů nemám názor, stejně jako ho nemám na adopce. Nevěnuju se té problematice, neznám argumenty jednotlivých stran a nemám to promyšlené.

Vybírání si pohlaví a jejich zmnožování je úplně mimo moje chápání. Pohlaví si podle mě nikdo vybrat nemůže. Právě v tom je tragédie lidí, kteří se narodí ve špatném těle – ad Dánská dívka – Einar Wegener. Kdyby si mohli vybrat, kdyby to byla věc volby, patrně by tak strašně netrpěli. Protože být muž uvězněný v ženském těle musí být skutečné psycho. Ale jak říkám, tohle je oblast, o níž vím zhruba tolik jako kdokoli, koho zastavíte na parkovišti před Billou.

OTAZKA č. 11
Závěrečné otázky: Ovlivnila celá záležitost nějak Vaše názory a postoje? Zkusil jste se zamyslet nad tím, proč se některých žen dotkl Váš dobře míněný fejeton? Napsal byste ho dnes stejně? Odnesl jste si z toho všeho něco do dalšího života, další práce? Mimochodem, kde nyní budete pracovat?

ODPOVĚĎ č. 11

Názory a postoje člověka v padesáti neovlivní jedna izolovaná kauza. Myšlení má v tomhle věku velkou setrvačnost a jeho proměna je spíše kontinuální proces. Takže ne, žádné osvícení.

Jistě, snažím se pochopit, o co těm ženám jde. Myslím, že tak velký rébus to zas není. Jenže pochopit je jedna věc a ztotožnit se s takovým pohledem druhá. Občas jsem slyšel argument: Když píšeš o ženách a pro ženy, musíš přece akceptovat jejich očekávání a naplňovat je, jinak to nedává smysl. Jenže to platí pro nájemné malíře, sochaře a básníky vydržované dvorem – dostat zadání a naplnit ho. Svobodní pisálkové jako já si mohou dovolit poslouchat především svou intuici.

Takže ano, napsal bych ten text v úplně stejném duchu – možná bych jen vycizeloval některé obraty. Nikdy neodevzdávejte sloupky hodinu před uzávěrkou.

Z celé kauzy jsem si odnesl hluboké poučení, že svět je mnohem složitější, než jsem se naivně domníval. Že na humanitních fakultách se nescházejí jen ti hodní, vzdělaní a moudří a jejich kritici nejsou výhradně bandou nenávistných hlupáků. Každý tábor má svůj díl pravdy; její distribuce v populaci je zhruba stejně rovnoměrná jako modré oči. Tím patrně celá společnost drží pohromadě.

A kde budu pracovat? Člověče, ptáte se mě tři dny poté, co jsem podepsal dohodu o rozvázání pracovního poměru. Tři dny!

Autor: Igor Indruch | pondělí 30.3.2020 15:45 | karma článku: 41.47 | přečteno: 11246x

Další články blogera

Igor Indruch

Eliška a její rod

V dnešním blogu vám chci představit zajímavou ženu a autorku Elišku Antošovou, jejíž knihu Na autismus jedině autibiotika již brzy vydám ve svém nakladatelství.

15.10.2021 v 13:45 | Karma článku: 3.93 | Přečteno: 186 | Diskuse

Igor Indruch

Jakubův příběh

V tomto článku vám chci představit jednoho moc zajímavého autora. Autora, který se od ostatních autorů tak trochu liší.

5.8.2021 v 18:08 | Karma článku: 5.09 | Přečteno: 260 | Diskuse

Igor Indruch

Jak je důležité míti Bedny

Legrační na tom je, že jsem s tou knihou původně nechtěl mít vůbec nic společného. Já totiž nemám moc rád díla, ve kterých se zbytečně vraždí, mučí apod. Nejsem například vůbec fanouškem Quentina Tarantina.

4.8.2021 v 13:48 | Karma článku: 14.54 | Přečteno: 508 | Diskuse

Igor Indruch

Trampoty malého nakladatele II.

Po první, úvodní části, která byla, ano, poněkud nudná, několik „veselých historek z natáčení“. Není to opravdu vždycky jednoduché – udělat knížku. I když na první pohled to kdovíjak složitě nevypadá.

3.8.2021 v 12:25 | Karma článku: 6.52 | Přečteno: 176 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jindřich Kubánek

Zkreslené vidění - Návod k použití

Každý si myslí, že mozek má a že ho používat umí. Přesto stačí, když ztratí klíč od bytu nebo založí kamsi brýle, aby vše ztratilo smysl a začala panika a zoufalství.

29.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 35 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 15.11 | Přečteno: 184 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 10.79 | Přečteno: 133 | Diskuse

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 18.86 | Přečteno: 238 | Diskuse
Počet článků 119 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2359
Milující otec. Křesťansko-ateistický zenbuddhista. Překladatel na volné noze. Autor dvou knih.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...