Igor Indruch
- Počet článků 119
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2368x
Igor Indruch
Nemoc zvaná sebevražda
Tak jsem se právě dočetl, že jen v České republice ukončí každý rok svůj život dobrovolně přes jeden a půl tisíce lidí. Loni to bylo dokonce 1830, nejvíc za posledních 16 let. To číslo mě docela zaskočilo. Netušil jsem, že dokonaná sebevražda je u nás až tak častý jev. I když je pravda, že mě už takto opustili tři přátelé. Takže o tom něco málo vím. Navíc jako člověk s bipolární afektivní poruchou patřím do „ohrožené skupiny“ a sebevražedné myšlenky mi rozhodně nejsou cizí. Takže vám o tom něco napíšu. Třeba se vám to někdy bude hodit.
Igor Indruch
Omnifobik
Ve svém „nultém“ blogu jsem napsal, že beru tuto činnost jako určitý závazek. Vůči sobě i svým potenciálním čtenářům. Závazek pravidelně to tady něčím „krmit“ a pokud možno se neopakovat a nenudit. Dnes jsem se opět rozhodl trošku vás uvést do světa nás, lidí s psychickými problémy. Protože my, lidé s psychickými problémy, opravdu prožíváme trošku jinou realitu než vy, kteří žádné problémy nemáte. Nebo máte, ale ještě si to neuvědomujete. Ono totiž je vědecky dokázáno, že lidí, kteří mají nějaké psychické problémy, je mnohem víc, než kolik jich figuruje v oficiální statistikách. A někteří takoví nám dokonce vládnou. Možná si nyní kladete otázku, jak je možné, že se duševně chorý člověk dostane do politiky. A k moci. A to dokonce častěji, než by se dalo čekat. V podstatě všichni slavní lídři byli pošuci. Alexandr Makedonský, Julius Caesar, Mohamed, Napoleon, Lenin, Stalin, Adolf Hitler... a možná, kdyby ten člověk, co včil bydlí v Lánech, zašel někam na prohlídku...Čím to je? Inu není to žádný velký rébus. Pošuk může být v jistém ohledu geniální. To si vzájemně neodporuje. Může být skvělý básník, stratég, řečník, manipulátor. Navíc má tu výhodu, že o sobě a své „pravdě“ nikdy nepochybuje. To mu dává energii, přesvědčivost a charisma. A lidé, ti zdraví, co nemají žádné psychické problémy, strašně letí na charismatické lídry. Jsou z nich úplně paf. Nedokážou jim odolat.Ovšem i takový charismatický lídr může prožívat své soukromé peklo...
Igor Indruch
Osvěta pokračuje :o)
Peníze dělají peníze. A blog, jak to vypadá, dělá blog. Zveřejnil jsem první článek a pod ním se objevily první názory. Na některé stačí odpovědět tam, některé odpověď vyloženě nevyžadují, a jiné si pro změnu, tedy alespoň dle mého soudu, zaslouží samostatný článek. Například tato: Vidíte,a tak je možná dobře, že s Váma děcka dlouhodoběji nejsou. Nemyslím to zle, vím, že svoji psychiku nemůžete, a že Vás to hodně trápí. Ale při běžném denním provozu nastávají všelijaké krizové situace, a rodič, který ve větší míře přenáší svou úzkost na malé, popřípadě nevnímá jejich úzkost, protože sám je zrovna někde v hluboké černé díře, se na děckách tak trochu podepíše. Dokud jsou malé, tak si to třeba ještě neuvědomujete, protože hodně překryje jejich zatím bezpodmínečná láska k Vám, ale v pubertě to může být mazec. http://blog2.idnes.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A120120_241928_blogidnes
Igor Indruch
Návraty do reality
Tak něco o těch depresích. I když, technicky vzato, já nejsem depresář. Mám bipolární afektivní poruchu. Dříve se tomu říkalo maniodepresivní psychóza. Ale většinou píšu o depresích, protože s manickými epizodami nějaké zásadní problémy nemám. Ty si užívám. Mohlo by jich být víc. V rozumné intenzitě.
