Kauza „pomník internacionalistům a mírotvorcům“
Předem bych chtěl, aby nedošlo k nějakému nedorozumění, zdůraznit, že rozhodně odsuzuji ruskou invazi na Krymu a následnou de facto anexi tohoto poloostrova.
Současně však nelibě pozoruji nárůst antiruských nálad v naší společnosti. Je to sice jev celkem pochopitelný, ale přesto si myslím, že bychom neměli zapomínat na to, že princip kolektivní viny je nepřijatelný a že i v Rusku žije dost lidí, kterým nejde Putin a jeho móresy ani trochu pod nos. A tito lidé mají, na rozdíl od nás, tu smůlu, že tam musí žít. Ne každý může emigrovat.
Nedávno nějaká parta - údajně jakýsi spolek vojenských veteránů z Afganistánu – odhalila pomník „padlým vojákům internacionalistům a mírotvorcům“. Podle některých názorů do toho spadají i vojáci, kteří se podíleli na okupaci Československa v roce 1968. Odhalení pomníku je tedy prý „urážkou všech českým občanů, kteří tehdy zahynuli, jakož i všech antikomunistů apod.“. Já si to nemyslím.
Kdyby ten pomník vznikl někde jinde než na hřbitově, asi by se mi to také nelíbilo. Dokonce si myslím, že by mě to vyloženě naštvalo. A asi bych řval a nadával.
Jenže ono je to na hřbitově. A hřbitov, to je, jak víme, hodně zvláštní místo. Leží tam kde kdo. A kdejakému prevítovi napíše na náhrobek rodina, jaký to byl vzorný otec, manžel, přítel atd.
Zkrátka a dobře – na hřbitově se nekádruje. A za místo na hřbitově se platí.
Na to odpůrci pomníku namítají, že je to pomník, žádný hrob. To je pravda. Ovšem, pokud pravidla hřbitova výstavbu pomníků bez uložení ostatků či popela vyloženě nezakazují, není to nic proti ničemu.
Pravdou je, že ti vojáci zde umřeli – byť patrně většinou z blbosti vlastní či svých nadřízených (uvádí se nějakých 98 ruských vojáků, kteří v srpnu 1968 zahynuli při různých nehodách). Neplnili zde sice kdovíjaký bohulibý úkol, ale proč by nemohli mít na hřbitově nenápadné pietní místo? A nenápadné skutečně je - na desce není o roce 1968 ani zmínka. Kdyby se v tom nezačali ti novináři šťourat, skoro nikdo by si toho nevšiml.
U nás ve Valmezu máme již několik let na městském hřbitově část, kde byl zřízen symbolický hřbitov vojáků wehrmachtu, kteří zde umřeli během války v nemocnici. To není nic nenápadného. Je to naopak poměrně hodně nápadné. A rozporuplné pocity to v člověku vyvolává, kdykoliv okolo toho jde.
Ale je to koneckonců hřbitov. A na hřbitově se nekádruje.
Takže já myslím, že protestovat kvůli tomu kusu šutru na Olšanech je volovina.
Igor Indruch
Eliška a její rod
V dnešním blogu vám chci představit zajímavou ženu a autorku Elišku Antošovou, jejíž knihu Na autismus jedině autibiotika již brzy vydám ve svém nakladatelství.
Igor Indruch
Jakubův příběh
V tomto článku vám chci představit jednoho moc zajímavého autora. Autora, který se od ostatních autorů tak trochu liší.
Igor Indruch
Jak je důležité míti Bedny
Legrační na tom je, že jsem s tou knihou původně nechtěl mít vůbec nic společného. Já totiž nemám moc rád díla, ve kterých se zbytečně vraždí, mučí apod. Nejsem například vůbec fanouškem Quentina Tarantina.
Igor Indruch
Trampoty malého nakladatele II.
Po první, úvodní části, která byla, ano, poněkud nudná, několik „veselých historek z natáčení“. Není to opravdu vždycky jednoduché – udělat knížku. I když na první pohled to kdovíjak složitě nevypadá.
Igor Indruch
Trampoty malého nakladatele I
Krátké glosy a postřehy o tom, jaké to je, když se člověk rozhodne na stará kolena vydávat knihy. Na první pohled je to možná taková nudná, nezáživná činnost. Nicméně dá se při tom užít legrace i přijít o nervy.
Igor Indruch
Je Petr Kukal „sexistické prasátko“?
Poslední kauza s feministickým podtextem, tedy případ fejetonu Petra Kukala a následného dění, mne poněkud znepokojila.
Igor Indruch
Já jsem to říkal
Tedy spíš psal. V článku Znásilníme si je sami. https://indruch.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=490924 Když na bílou ženu sáhne špinavý uprchlík, je třeba ho vykastrovat, uvařit zaživa v oleji, rozčtvrtit.
Igor Indruch
Svobodu, svobodu, svoboděnku…
Tak nám začal platit zákaz kouření v restauracích. A je okolo toho spousta povyku. Čemuž se nedivím.
Igor Indruch
Co kdybychom se na Mašínech konečně shodli?
Pan Josef Mašín se ve zdraví dožil 85 let a na sociálních sítích se na základě toho opět rozběhla zuřivá debata o tom, zda byli Mašínové a jejich skupina hrdinové nebo sprostí vrazi.
Igor Indruch
Přemnožení slaměných panáků v českých zemích
Rozmohl se nám tady takový nešvar. Stále více lidí kritizuje nešvary, které existují pouze v jejich představách. V komunikaci se tomu říká „slaměný panák“.
Igor Indruch
S křížkem po Žáčkovi (anebo s Žáčkem po funuse?)
Předem tohoto článku bych chtěl zdůraznit, že debatu okolo básničky Jiřího Žáčka jsem velmi uvítal. Z několika důvodů.
Igor Indruch
Kdo se postará?
Ministryně Michaela Marksová-Tominová je docela kontroverzní osobnost. Předkládá různé návrhy, které se často setkávají s bouřlivým a nesouhlasným ohlasem veřejnosti.
Igor Indruch
Mýtus o rozdílech v platech mužů a žen padl
Bez většího zájmu veřejnosti prošla některými našimi médii zpráva o výsledcích nejnovějšího průzkumu Korn Ferry Hay Group o rozdílech v odměňování mužů a žen ve 33 zemích světa. Tedy ne, že by ta zpráva ty rozdíly popírala. To ne.
Igor Indruch
Kandiduji na prezidenta ČR
Jako fakt. Vůbec si nedělám legraci. A přemýšlejte o tom. Já bych byl jářku fakt dobrý prezident. Nemyslíte?
Igor Indruch
Veřejnoprávní média – není to úplně optimální
Veřejnoprávní média jsou poslední dobou pod opravdu velkým tlakem. Existuje např. cca 500 stránková analýza vyváženosti vysílání ČT o situaci na Ukrajině.
Igor Indruch
A české blogy zase mlčí…
Čekal jsem několik dní, zda se k tomu někdo vyjádří. Veliké naděje jsem vkládal především do skalních komentátorů rozličných nepravostí tohoto světa jako je Josef Havránek, Eva Valerie Maxová, Jitka Přikrylová a další.
Igor Indruch
PPŽ - pokrytecky pro život
O menší rozruch se nám opět postaral pan kardinál Duka, když se nechal slyšet, že umělé přerušení těhotenství je horší než terorismus.
Igor Indruch
A čeští blogeři o tom mlčí…
Cokoliv se v zahraničí šustne okolo muslimů či uprchlíků, ihned se dočká hlasité odezvy mezi českými blogery a jejich čtenáři.
Igor Indruch
Malé opáčko z dějepisu možná nezaškodí…
Lidé mají rádi všelijaké mýty. Někdy je dokonce milují. A bojovat s mýty je někdy horší než s větrnými mlýny.
Igor Indruch
Za blbce ne, ale blbci. Teda někteří.
Odhaduji, kolik blogů a diskuzí na téma „nespokojených“ Iráčanů se ještě objeví. Že prý jsme – my, Češi – za blbce: mohli jsme se všichni přetrhnout, abychom strádajícím poskytli bezpečné útočiště, a oni se teď zachovali nevděčně.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 119
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2368x