Kouření v restauracích - polemika s Petrem Mazákem

17. 12. 2014 10:25:21
Petr Mazák je bloger, který mě svými články zaujal. Rozhodně není hloupý. Nicméně ve svých dvou článcích na téma kouření v restauracích se dopustil, dle mého soudu, několika omylů.
  1. Otázka svobody: okřídlená floskule praví, že „svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého“ - což není vždy tak jednoduché a otázka kouření ten problém ilustruje velmi názorně. Bude-li v kuřáckém podniku 99 nekuřáků a jeden kuřák, který si zapálí cigaretu, svoboda všech 99 nekuřáků bude tím pádem okamžitě nahlodána. Mohou samozřejmě kuřáka požádat, aby šel kouřit jinam, ale ten může argumentovat, že kouřit je jeho právo. A bude mít pravdu. Co se bude dít pak?
  2. Otázka veřejného prostoru a veřejně přístupného prostoru. Zde se Petr Mazák dopustil zavádějící definice. Restaurace není pouze „veřejně přístupný prostor“. Veřejně přístupný prostor je, když mám třeba pozemek, přes který vede pěšina. A já se rozhodnu, přestože se nejedná o věcné břemeno, že ten pozemek neoplotím a nechám lidi dál používat tu pěšinu. Restaurace je prostorem, kde je provozována SLUŽBA jako předmět podnikání. A tato služba je primární. Soukromí prostoru sekundární. Restaurace či provozovna zde funguje jako ROZHRANÍ mezi prostorem soukromým a veřejným. Toto rozhraní je regulováno od nepaměti. Liší se pouze rozsah a formy regulace.
  1. „V socialistickém fašismu, na druhou stranu, jsou jedni utlačováni, protože se druhým nelíbí. “ - zde použil Petr Mazák poněkud expresivnější formulaci. Ta ovšem není na místě. Jak už jsem psal v bodu jedna, s tou svobodou to není vždy úplně jednoduché a jednoznačné. Uvedu takový příklad či podobenství. Vyprávěl prý kdysi náčelník jednoho domorodého kmene: „Za starých časů se nám žilo dobře. Zem patřila všem a nikomu. Lidé žili v tlupách a každá tlupa měla svého náčelníka a svá pravidla. Když se někomu v nějaké tlupě nelíbilo, prostě se sebral, šel o kus dál, a tam si založil vlastní tlupu. Potom přišel bílý muž, řekl, že zem patří jemu, a rozdělil ji na státy a na pozemky. Od těch dob už nejsme svobodni, protože nemůžeme žít, jako dřív. Musíme žít podle zákonů bílého muže.“

Ve stávajícím uspořádání naší společnosti na sebe různé „svobody“ neustále narážejí. Narážejí na sebe svobody jednotlivců, dost často jsou v konfliktu svobody jednotlivců a skupin atd.

Proto máme demokratický politický systém, který se snaží rozhodnout o tom, která svoboda dostane přednost. A ano: v mnoha případech se stává, že se některá skupina pak cítí takovým rozhodnutím ve svých svobodách omezena.

Sporných otázek je dnes celá řada. Například otázka hazardu. Otázka emisních limitů a životního prostředí obecně. Atd.

V zastupitelské demokracii existují určité paradoxy. Volíme si strany a zastupitele v naději, že budou ve vládě, parlamentu a senátu hájit naše zájmy. Ne vždy je však naše očekávání splněno. Tam je potom na místě se ptát, zda jsme si tu politickou reprezentaci vybrali správně.

V zásadě by se však mělo v takových otázkách jako kouření v restauracích apod. rozhodovat na základě konsenzu. Neboli převažující shody. Konsenzu zpravidla předchází určitý diskurz neboli rozprava.

Jak již jsem napsal v bodu 2, je oblast „rozhraní“ mezi soukromým a veřejným prostorem regulována. Do toho rozhraní patří prakticky veškerý obchod, služby, kultura atd. Konsenzu, že je zde třeba určité regulace, bylo dosaženo už dávno a skoro nikdo to nerozporuje. Průběžně se však vede rozprava o tom, co přesně je třeba regulovat a jak. A to z toho důvodu, že potřeby a postoje společnosti se v čase mění.

Pokud bude výsledkem současného diskurzu rozhodnutí, že je třeba kouření v restauracích zakázat, nebude se jednat o žádný „socialistický fašismus“. Bude to naprosto v pořádku. Samozřejmě to ale nebude nijak vypovídat o tom, zda to bude správné či nikoliv.

Druhá věc je, že takový zákaz nemusí nutně vyjadřovat skutečnou vůli většiny voličů. Že se nebude jednat o konsenzus, ale o diktát. A to je v této, ale nejen v této, otázce klíčové: Konsenzus ano. Diktát nebrat.

Autor: Igor Indruch | středa 17.12.2014 10:25 | karma článku: 14.22 | přečteno: 1349x

Další články blogera

Igor Indruch

Eliška a její rod

V dnešním blogu vám chci představit zajímavou ženu a autorku Elišku Antošovou, jejíž knihu Na autismus jedině autibiotika již brzy vydám ve svém nakladatelství.

15.10.2021 v 13:45 | Karma článku: 3.93 | Přečteno: 186 | Diskuse

Igor Indruch

Jakubův příběh

V tomto článku vám chci představit jednoho moc zajímavého autora. Autora, který se od ostatních autorů tak trochu liší.

5.8.2021 v 18:08 | Karma článku: 5.09 | Přečteno: 260 | Diskuse

Igor Indruch

Jak je důležité míti Bedny

Legrační na tom je, že jsem s tou knihou původně nechtěl mít vůbec nic společného. Já totiž nemám moc rád díla, ve kterých se zbytečně vraždí, mučí apod. Nejsem například vůbec fanouškem Quentina Tarantina.

4.8.2021 v 13:48 | Karma článku: 14.54 | Přečteno: 508 | Diskuse

Igor Indruch

Trampoty malého nakladatele II.

Po první, úvodní části, která byla, ano, poněkud nudná, několik „veselých historek z natáčení“. Není to opravdu vždycky jednoduché – udělat knížku. I když na první pohled to kdovíjak složitě nevypadá.

3.8.2021 v 12:25 | Karma článku: 6.52 | Přečteno: 176 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 34.01 | Přečteno: 582 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 29.31 | Přečteno: 2035 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 16.78 | Přečteno: 291 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 6.32 | Přečteno: 208 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 18.46 | Přečteno: 274 | Diskuse
Počet článků 119 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2359
Milující otec. Křesťansko-ateistický zenbuddhista. Překladatel na volné noze. Autor dvou knih.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...