Boj proti přechylování jakožto slepá větev feminismu
Nedávno mi třeba přišel e-mail, na který jsem měl problém odpovědět, protože nevím, zda je správné Vážená paní Neruda či Vážená paní Nerudo.
Pak jsem si na iDnesu četl o trdelnících plněných zmrzlinou, kde figurovala Ester Bezděk. To, ráčej prominout, je taky pěkný paskvil. Vážená slečno Bezděk. Vážená slečno Bezděku. Vážená slečno Bezděko? Fakt nevím, jak s tím naložit.
Jana Valdrová, která se považuje za „generovou lingvistku“, ve svém článku http://www.valdrova.cz/news/30/20/Prechylovani-prijmeni nepřechylování obhajuje.
Ten článek obsahuje řadu postřehů, se kterými nelze než souhlasit - jako například, že nepřechylovaná příjmení v češtině existují už dlouhou dobu. Ano, to je pravda. Ale jsou to obvykle specifická příjmení.
Ovšem celý ten článek začíná slovy: „Příjmení s -ová odjakživa označují přináležitost ženy k muži, což se některým ženám nelíbí a mají na to právo.“ Tak samozřejmě – každý člověk má právo na to, aby se mu něco nelíbilo. Ale to s tou přináležitostí pravda není. Má-li žena toto příjmení třeba po matce, tak jak to označuje její přináležitost muži? Je sice pravda, že přechylováni takto nějak vzniklo, ale to už je dávno a dnes se jedná o čistě jazykový jev. Tak to ve světě chodí - něco má nějaký původ, ale ten se časem vytratí. Vedle toho i Jana Valdrová píše: „Stranou debat zatím zůstává další jazykový relikt patriarchátu: žena sňatkem skoro automaticky přebírá jméno manžela, zatímco opačné případy jsou velmi vzácné.“
Tomu je dobré věnovat pozornost. Existují totiž ženy, které přijmou příjmení svého muže, ale hrdě si ho nepřechýlí. To je prostě absurdita.
Jak už jsem napsal, přechylování je jazykový jev. Feminismus by se do toho montovat neměl. Ono se totiž zapomíná na to, že se nepřechyluje pouze ženské příjmení, ale také pomnožný tvar. Když přijdou do společnosti pan Svoboda s paní Svobodovu, řekne se, že dorazili manželé Svobodovi. Pokud ale dorazí pan Svoboda s paní Svoboda (nebo Svobodou? V tomto také nemám úplně jasno.), bylo by „manželé Svobodovi“ nesprávně. Ale co s tím dál: jsou to manželé Svoboda? Nebo manželé Svobody? Nebo snad Svobodi?
V některých případech si čeština vypomáhá koncovou -ov- i při skloňování: neříkáme „o Bedřichu Smetaně“, ale „Bedřichu Smetanovi“. Ale v případě ženského nepřechýleného příjmení?
Naopak ženská příjmení, která ho nepotřebují, ho nemají: Nová, Stará, Krásná apod.
Jana Valdrová rovněž zmiňuje další důvod odporu proti přechylování: že se tím prý komolí cizí jména. A jako podpůrný argument uvádí, že Martině Navrátilové to její -ová v USA také nikdo nevzal. Nevzal, protože respektovali, že je to její jméno. A stojí za povšimnutí , že Martina Navrátilová, kterou určitě nelze podezírat z toho, že by chtěla patřit nějakému muži, se nezačala psát Navrátil. Ale stejně si to její jméno v USA a dalších zemích upravili - sebrali jí čárky nad „a“.
Zkrátka a dobře - každý jazyk se snaží cizí slova, se kterými musí pracovat, nějak přizpůsobit, aby zapadla. Někdy to jde lépe, někdy hůř. Také neříkáme: Jel jsem do New York, ale do New Yorku.
Nepřechylování by také podstatně ztížilo práci překladatelům. Představme si například, že v knize někdo na někoho volá:
„Black!“
Volá-li na muže, přeloží se to „Blacku!“ Volá-li na ženu, není problém, když to přechýlíme: „Blacková!“ Bez přechýlení by to muselo být „Black!“ Protože tradičně se nepřechylují pouze příjmení nesklonná. Takže čeština neumí skloňovat některá nepřechýlená příjmení, která se v mužském rodě normálně skloňují. Nebo jak by se to mělo skloňovat? Blacko? Smithko? Braunko? Jdu za Blackou.
Někdo třeba namítne, že by si překladatel mohl vypomoci tím, že by to rozšířil třeba na „Paní Black!“ To by sice mohl, ale mohl by tím významně změnit vyznění daného zvolání. Pokud totiž někdo oslovuje člověka pouze příjmením, obvykle tím dává najevo nějaký svůj postoj či rozpoložení. Nadřazenost, neúctu apod. Takže to by se takovým „rozšířeným“ překladem ztratilo.
Narazil jsem i na argument, že některé matky mají v zahraničí problémy, když se podle tamních neinformovaných orgánů „jmenují jinak “než jejich děti. Připouštím, že to se někdy asi stát může. Jenže podobně jsou na tom i matky, které si po svatbě ponechají své rodné příjmení, ale s manželem se dohodnou, že děti se budou jmenovat po něm. Nebo matky, které mají děti z různých manželství. Každé z nich má jiné příjmení. Takže tahle námitka tak úplně nefunguje.
Nemohu tedy souhlasit se závěrem Jany Valdrové, že „Je třeba jasně říci, že ženská příjmení bez -ová jsou v češtině mluvnicky správná, stovky let vžitá, jejich používání nepřekážejí žádná jazyková specifika a není důvod bránit jejich registraci zákonnými ustanoveními.“
Mluvnickou správností si nejsem jist, protože, přece jenom, nejsem dostatečně erudován. Spíš bych se klonil k názoru, že pokud je mluvnicky správný tvar přechýlený, pak tvar nepřechýlený je mluvnicky nesprávný. Nicméně, jak jsem právě ukázal na konkrétních příkladech, jazyková specifika na překážku občas jsou. Akorát s tím zákonem nevím – zda má zákon do takových věcí mluvit či ne.
Závěrem: Feministky a feministé by rozhodně měli vypustit přechylování ze své agendy, protože to do ní nepatří. Pokud se totiž otázka přechylování mixuje s feminismem, lze to vykládat různě. Například, že ženy, které mají s přechýlením svého příjmení problém, se necítí dostatečně jako ženy. A tak se alespoň tím příjmením chtějí „pomužštit“. Naopak ženy, které sebevědomě nosí své přechýlené příjmení , jsou hrdé na to, že mají své vlastní jméno. Jméno, ze kterého je ihned patrné, že se jedná o ženu. O ženu, která se nebojí být ženou.
Místo toho by bylo vhodné zaměřit se na to přejímání příjmení po svatbě. Nebo i bez svatby. Že jo, Moniko Babišová.
Přechylování je záhodno nadále používat i u cizích jmen, pokud tam to přechylování přirozeně pasuje. Jména, která by přechýlená působila nepřirozeně či dokonce jako jazykolam, nepřechylovat.
Je spousta vhodnějších oblastí, které nabízejí ženám možnost prezentovat svou emancipovanost a suverenitu. Ten boj proti přechylování je spíš taková manýra. Hloupá manýra.
Igor Indruch
Eliška a její rod
V dnešním blogu vám chci představit zajímavou ženu a autorku Elišku Antošovou, jejíž knihu Na autismus jedině autibiotika již brzy vydám ve svém nakladatelství.
Igor Indruch
Jakubův příběh
V tomto článku vám chci představit jednoho moc zajímavého autora. Autora, který se od ostatních autorů tak trochu liší.
Igor Indruch
Jak je důležité míti Bedny
Legrační na tom je, že jsem s tou knihou původně nechtěl mít vůbec nic společného. Já totiž nemám moc rád díla, ve kterých se zbytečně vraždí, mučí apod. Nejsem například vůbec fanouškem Quentina Tarantina.
Igor Indruch
Trampoty malého nakladatele II.
Po první, úvodní části, která byla, ano, poněkud nudná, několik „veselých historek z natáčení“. Není to opravdu vždycky jednoduché – udělat knížku. I když na první pohled to kdovíjak složitě nevypadá.
Igor Indruch
Trampoty malého nakladatele I
Krátké glosy a postřehy o tom, jaké to je, když se člověk rozhodne na stará kolena vydávat knihy. Na první pohled je to možná taková nudná, nezáživná činnost. Nicméně dá se při tom užít legrace i přijít o nervy.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Emisní povolenky, jak jsou nastaveny, zadupou náš průmysl do země, řekl Bžoch
Přímý přenos Tématu Green Dealu a jeho možné revize, se věnovali kandidáti pro volby do Evropského parlamentu v...
Největší hrozbou je ruský imperialismus, řekl Lipavský v Budapešti
Český ministr Jan Lipavský na setkání se svým maďarským protějškem Péterem Szijjártóem uvedl, že...
Danko dostal za nabouraný semafor pokutu a zákaz řízení. A šel zametat
Místopředseda slovenského parlamentu a šéf vládní Slovenské národní strany (SNS) Andrej Danko...
Kdo je Matěj Ondřej Havel? Skaut a učitel dějepisu může nahradit Langšádlovou
Za jeho životopis by se nemusel stydět ani Mirek Dušín z legendárních Rychlých šípů. Nástupcem...
Prostorný rodinný dům 4+kk s nadstandardně velkou zahradou
Žiželice - Hořetice, okres Louny
3 200 000 Kč
- Počet článků 119
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2368x