A někteří mají upřímný strach mít zkušenost s tím, v co se obávají uvěřit.

Zajímavou úvahu o smrti pronesl mnich Dógén Zendži (cca1200-1253) ""Mnozí říkají, že po smrti není nic, a vzhledem k tomu, že "nic" neexistuje, neexistuje ani stav po smrti. Jen život je pravda a co je po smrti se nás netýká, proto se smrti nemusíme bát"

Článek jako celek dává ucelený názor. Nepřímo však vyvolává otázky bez odpovědi; jako když si budu chtít představit nekonečno. Relevantní námitkou je diskuse o myšlence jako takové; přenos myšlenek na dálku byl mnohokrát ověřen. Tento přenos určitě potřeboval nějakou energii a ta by se neměla ztrácet. Jak ovlivňuje svět; kde se sumarizuje; může být katalyzátorem při případné reinkarnaci?

Dotkl jste se vděčného diskuzniho tématu, ale vést otevřenou, předsudky nezatíženou polemickou diskuzi potrebuje jiný prostor, než je diskuzní fórum zde!

P.S. Myšlenka jako nezničitelná energie, čili co se stane s touto energií po fyzické smrti člověka, je zajímavé téma!

Stačí smíření. Víru pak nepotřebujete.

Bez víry smíření nedosáhnete...

Krásný článek, taky to tak vidím, že lidé potřebují víru. A myslím, že na světě není ani jediný z nás bez víry. Každý nějakou svoji máme. Ať už ji nazýváme jakkoliv, ať už se hlásíme k jakémukoliv náboženství nebo prostě jen tak žijeme. I víra v život je vírou. Život se prostě děje a naše mysl jej potřebuje mít ucelený, smysluplný, protože jinak bychom jej nedokázali přežít... BTW: i víra v to, že život žádný smysl nemá, je zase dalším konceptem, systémem víry... 

Je možné, že celý vesmír nemá žádný smysl, ale kdo z nás to může prohlásit s určitostí, jako fakt? Asi nikdo, takže se nestydím říci, že nevím, ale po zkušenostech beru své víry raději opatrně.