..rozumně napsáno....

Co se týká výkalů od psů, tak to taky těžko snáším. Jsou všude. Ve dne se jim dá vyhnout, horší je to, když je tma. Děti mi je nosí domů na botách a já bych ty boty nejraději dávala čistit lidem, kteří si po psech neumí uklidit. Psy mám ráda, ale jejich páníčci mě štvou.

Mám psy rád, ale nikdy psa nebudu vlastnit, protože mi žádný nestojí za to, abych po něm sbíral hovínka.

Kočku jsme doma neměli. Každé prázdniny jsem trávila u babičky, kde byly kočky. Tajně jsem je brala do postele, mazlením s nimi jsem trávila hodiny. Kromě babiččiných koček jsem se mazlila se všemi kočkami, které jsem ve vesnici objevila. 

S rozením dětí jsem neměla žádný problém. Děti mám zdravé a naprosto skvělé. Dokonce jsem si v těhotenství nechala udělat test na toxoplasmózu a já jsem s ní dle výsledků nikdy ani nepřišla do styku. Já, věčný tahač koček, já, která v se v dětství dělila s kočkami i o jogurty z jedné lžíce. (A to s toxoplasmózou prý přišlo do styku až 60% lidí). Pravda, nikdy v životě jsem nejedla syrové maso....

S toxoplasmózou je to tak:

Pokud kočka prodělává infekci toxoplasmózy, vylučuje stolicí oocysty. V době, kdy kočka prodělává akutní infekci jsou její výkaly infekční a je tedy možné se od ní nakazit (např. neopatrným nakládáním s jejími výkaly). Infekci kočka prodělá většinou již jako kotě, kdy může nakazit člověka. Později, po překonání akutní infekce, se od této kočky člověk již nikdy nakazit nemůže.

Toxoplasmózu člověk získá spíš tím, že sní syrové maso (tataráky), neumyje si pořádně zeleninu.....

Ne, ne, spojitost s toxoplazmózou a slabostí pro kočky tak jednoduchá nebude. A se souvislostí mezi kočkami a počtem ptáků také ne. Na chalupu jezdíme do vesnice, kde je koček spousta, většina kupodivu vykastrovaných, a ptáků taky moře. Kočka chytá slabé a mladé jedince, ale těžko zničí celou populaci. Pokud jde o rizika toxoplazmózy v těhotenství, jsou zveličované - toxoplazmózou se daleko spíš nakazíte z tataráku nebo špatně umyté zeleniny, kočka je nakažlivá jen velmi krátce - a navíc stačí, když budoucí maminka neuklízí kočičí záchod.

Pokud jde o psy, sídliště na maloměstě je stejně plné výkalů jako sídliště v Praze. Pražské centrum je v tomhle směru hrozné, celkově by bylo třeba přitvrdit vůči bezsáčkovým majitelům. Ale z vlastní zkušenosti vím, že sídliště se v tomhle směru hodně zlepšila.

Domestikovaný mazlíček dokáže lidem přinést hodně radosti a zmenšit porce léků, nejen antidepresiv. Vychovává děti i dospělé a slouží i jako prostředek socializace (pejskaři si povídají při venčení, kočkaři mají anténky a chlupy na oděvu, takže se navzájem detekují i bez kočky po boku.

Možná byste měl zvířátko zkusit... aspoň šneka . Pochopil byste

Můj článek je psán s určitou nadsázkou 

Jako dítě jsem pejska měl.

A moje děti měli/mají také různá zvířátka. Já byl obvykle proti, ale ex vždycky vyměkla. A vždycky to dopadlo stejně - že jediný, kdo se o zvířátko pak staral, jsem byl já. Nejvíc mi bylo líto andulky. Už jsem ji měl ochočenou - sedala mi sama na prst a tak. A chcípla.