Dobrý večer, Igore. Už mám klid a čas a mohu Vám vyjádřit poděkování a snad i trochu obdivu za nadhled.
Souhlasím s Vám, že muži si teď své nové role hledají a musí najít. Souhlasím s tím, že po rozpadu rodičovských vztahů to mají těžké. A souhlasím s tím, že větší děti si nakonec způsob, kde budou žít a jak to udělají, nakonec "zařídí" samy bez ohledu na předchozí soudní martyria.
V roli (původně nic netušící) budoucí macechy jsem se svým manželem prošla podobným martyriem s podobným průběhem. Žádost o střídvou péči, jako reakce na úplnou ztrátu kontaktu s dětmi a další zjištění, OSPOD "furt-pryč-za-krkem", posudky, soudy, další bránění v kontaktu, mediace, asistované předávání dětí, trestní oznámení...a...několikaleté naprosté vyčerpání. Vše nakonec secvaklo, protože se chtěly (původně) střídat děti.
Dnes už se nestřídají, obě si vybraly své prostředí, byť poněkud překvapivým způsobem.
A otcové? Ti by měli asi začít tichým zamyšlením nad tím, jak hledat pro své ditě i sebe DOBROU cestu. Ano, je to složité a ne vždy fungují dohody. Ale dítě by se nikdy nemělo stát rukojmím.
