Igor Indruch
- Počet článků 119
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2368x
Igor Indruch
V sandálech s ponožkami a nikdy jinak!
Anebo jo. Spíš, jak kdo chce. Někomu jsou sandály příjemnější na boso, někomu s ponožkou. Sandál je obuv neformální. Určená primárně pro volný čas a s ním spojené aktivity. Základní funkcí sandálu je poskytnout noze maximální pohodlí a vzdušnost. Estetické hledisko je zde druhotné. A i když se někomu ponožky v sandálech nelíbí, je to pouze jeho názor. Žádné objektivní měřítko zde není. Já osobně bych ale spíš řekl, že pěkná, kvalitní, dobře padnoucí a barevně sladěná ponožka dokáže lecjakou nedokonalost přírody zakrýt. Protože na některá obnažená chodidla opravdu není moc hezký pohled.
Igor Indruch
Kdepak, ateismus opravdu není „víra“
Když mluvíte s věřícími lidmi, můžete od nich někdy slyšet dvě protichůdná teze. Jedni říkají, že přestože je Bůh vševědoucí a všemocný, dal lidem svobodnou vůli, aby si mohli vybrat mezi dobrem a zlem. A tím, zda budou či nebudou věřit v Boha a tedy se zaslouží o svou „spásu“. Jiní naopak říkají, že „víra je dar“. Někdy se dokonce stává, že titíž lidé hlásají obé.
Igor Indruch
Neohrnujte nos nad „prostými lidmi“
Sotva jsem dnes otevřel blog, vyskočilo na mě slovo „lůza“. Skloňované ve všech pádech různými bloggery. Ne, že by neměli v ledačems pravdu. Ale pozor na slova!
Igor Indruch
Něco pro odlehčení a dobrou náladu
Jak tak na to koukám, český národ prožívá období Velké frustrace. Možná to je dobře. Možná je to blýskání na lepší časy. Ať tak nebo tak, třeba vám přijde vhod následující povídka z mého archivu. Napsal jsem si ji kdysi dávno pro server Literra jako takové slohové cvičení. Ve své podstatě je to o ničem, ale tehdy se to lidem docela líbilo. Třeba to potěší i vás. Nebo alespoň některé.
Igor Indruch
Tam v Ústí nad Labem
To, že se některému umělci nedostalo za jeho života, ba ani po jeho smrti dostatečného věhlasu, nemusí nutně nikterak vypovídat o jeho talentu, intelektu, hloubce jeho sdělení, prozíravosti, jasnozřivosti apod...
Igor Indruch
Současná vláda by měla viset!
Mám to v životě moc těžké. Všichni to máme v životě těžké. Vejce ne a ne zlevnit.
Igor Indruch
Myslím, že bychom si měli vážně dávat bacha
Vraha z Toulouse sice známe, nicméně jak tak pročítám některé blogy a diskuze, opět mi to něco připomnělo...
Igor Indruch
Krátká glosa k Polaneckého agitce
Po přečtení článku Rudolfa Polaneckého Lidice a Postolprty aneb nacismus a komunismus mi to nedalo, abych trochu nezagůglil. Zaujal mne tento text: Největší masakr: Sto lopat, sto motyk, 763 zastřelených a v něm pak především toto: „Nemluvilo se o tom, že by se to nemělo dělat a jak se to hodnotilo?“ ptá se předseda komise Bunža místního učitele Rudolfa Zelenky. „Proti nebyl nikdo,“ odpovídá. „V té době... prostě všichni říkali, že si to zaslouží všichni a že by jich tam mělo být víc. Každý toto opatření schvaloval.“ To mě přimělo k malému zamyšlení...
Igor Indruch
Je možný dialog mezi věřícím a ateistou?
Než se na tuto otázku pokusím odpovědět, vymezme si prosím termín „ateismus“. Tady v kraji pod Řípem se totiž nazývá ateistou kdejaký neznaboh. Ale ne každý si to zaslouží. Jak jsem se tak během života rozhlížel okolo sebe, zjistil jsem, že notný díl pravdy má Prof. PhDr. Tomáš Halík, když říká, že většina Čechů jsou „něcisti“. Tedy že se nehlásí k žádnému vyznání, nevěří přímo v Boha, ale protože se jim nechce umřít a touží po nějaké „vyšší spravedlnosti“, tak říkají, že „něco tam přece muší bejt“. Takže to samozřejmě nejsou ateisti.
Igor Indruch
Asi přece jen raději tu sklenku vína…
Když jsem četl poslední článek Tomia Okamury, nejdřív jsem s ním bezvýhradně souhlasil. Považuji se totiž za tzv. bezúhonného občana a jako takový mám určité obavy z různých forem zločinnosti. Současně mám někde hluboko ve svém podvědomí zasunuto přesvědčení, že před zločinem by nás měla chránit policie. Takže informace, že se stavy policistů mají snižovat, mě zpočátku málem vyděsila. Ježišmarjá, říkal jsem, co si počnem? Všude je to samý zloděj a podvodník, už tak s tím má policie dozajista plné ruce práce, no teď aby se člověk tím tumplem bál vystrčit nos či nechat svůj majetek bez dozoru. To raději ať to víno podraží. A klidně i o dvacet korun. Ať nežeru. Tedy vlastně nepiju.
Igor Indruch
Svoboda, školné, spravedlnost, investice, zájem státu…
Na úvod bych chtěl napsat, že jsem byl pro zavedení školného už v roce 1991, kdy jsem sám studoval a snažil se nějak angažovat v těch „porevolučních změnách“. Můj názor na školné je dnes stejný jako tehdy.Odmítám školné jako prostý nástroj přílivu peněz do státní kasy. To by ničemu neprospělo, ale naopak velmi uškodilo.
Igor Indruch
Kdo „karmuje“ úplně blbé články?
Než mě zavalíte reakcemi, že to nemám řešit, vysvětlím vám, proč mě to zajímá. Víte, řadu let jsem žil blogy prakticky nedotčen. Nějak mě to nezajímalo, ani jsem na to neměl čas. Moje první setkání s blogy bylo, když se jedna moje kamarádka účastnila soutěže Big Blogger a potřebovala podporu. To jsem tam občas špiznul, něco si přečetl, a došel k závěru, že to je v zásadě celé volovina. Pak měli všichni okolo mě blog, jenom já ne, tak jsem si jeden založil na jednu svou přezdívku, ale dal jsem tam jenom pár básniček a pak se na to vykašlal.
Igor Indruch
Opravdu jen krátce k „těm“ kvótám
Zase je mnoho povyku, v zásadě oprávněně, ovšem většině rozhořčených hlasů totálně uniká pointa...
Igor Indruch
Dosť bolo feminizmu?
Sice za tento článek asi nedostanu skoro žádnou „karmu“ a nejspíš ani „wavky“, ale napsat to musím.Ozývají se hlasy, že feminismus již není zapotřebí a podle některých se jedná dokonce o „čisté zlo“. Já to však vidím poněkud jinak.
Igor Indruch
Tak něco také k těm fyzickým trestům…
Když jsem tak četl některé ty legislativní návrhy z poslední doby, první, co mě napadlo, bylo, že brzy bude asi každé dítě potřebovat svého vlastního právníka. Máme tady totiž ten zákon, že děti jsou povinny poslouchat své rodiče. Vedle toho možná brzy ztratíme možnost dát neposlušnému potomkovi na zadek. Tak co s takovým spratkem? Inu, porušil zákon, zavoláme na něj policii. To ho naučí. S provinilcem bude sepsán protokol a následně bude případ předán k přestupkovému řízení. Co s tím vymyslí tam, to zatím netuším. Ale na jednu věc pozor: brzy bude nejspíš platit, že tři přestupky rovná se trestný čin. A pak bude vaše dítě potřebovat toho právníka.
Igor Indruch
Vejce a pokrytecký český spotřebitel
O tom, že mají Češi nějaký problém s vejci (sic!) jsem se dozvěděl pouze díky internetu. Naposledy jsem vajíčka kupoval v Tescu ve čtvrtek, protože jsem chtěl o víkendu s dětmi péct buchty. Vejce byla. Sice jenom trojky, ale zase prý čistě cereální, tak jsem je vzal. Jinak kupuji již nějakou dobu výhradně dvojky nebo jedničky. Cenu si nepamatuju. Nebaštím vejce po tuctech a tak příliš neřeším, jestli jedno stojí dvě koruny nebo šest. Na deseti vejcích, která tak zhruba za měsíc spotřebuju, je to rozdíl 40 korun. To je s bídou panák nějaké levnější kořalky.
Igor Indruch
Tak teda konečně o té střídavce…(filipika :o))
Začneme otázkou: Proč by měla být střídavá péče ustavena jako výchozí uspořádání po rozchodu rodičů? Odpověď: Protože je to spravedlivé. Tečka.
Igor Indruch
Něco málo k feminismu…
No, zjistil jsem, že to není vůbec jednoduché. Už jsem měl napsaných asi 2000 slov (sic!), ale smazal jsem to, protože jsem zabřednul, kam jsem nechtěl, a nevěděl jsem, jak z toho zase vybřednout. Tak znova. Pokládám se za feministu. Proč? Protože mám rád inteligentní, vzdělané, sebevědomé ženy. A ženy navíc i tělesně zdatné mi vyloženě imponují. Když třeba taková ženská ovládá karate nebo judo, jsem z toho úplně paf. No a to by bez feminismu nešlo. Možná někdo namítne: Proč? Vždyť je to dnes zcela normální. Ano. Je. Díky úsilí minulých generací feministek.
Igor Indruch
Ach, to nejstarší řemeslo… (glosa)
Tak prý je tady další nápad, jak zdanit prostitutky. Inu, proč ne. Jsem určitě pro. Pokrytecký přístup našich politiků i části veřejnosti k prostituci je jedna z věcí, která mi už dlouho vadí. A není to ani tak kvůli těm daním.
Igor Indruch
Co je to „chlap“
Takže tady máme další případ, kdy „blog dělá blog“. Po zveřejnění mého článku Děti... mě potěšila celá řada souhlasných reakcí. Zaznělo tam však i pár názorů, které mě překvapily, a které jsem naprosto nečekal. V závěru článku jsem napsal, že „někdy v noci brečím“. Několik čtenářů či čtenářek na to reagovalo následujícím způsobem:„...způsob, jakým to říkáte, musí každou plnokrevnou ženskou vyděsit a zahnat...“ „...z vašeho článku přímo řve jakýsi nedostatek chlapství a o takové je těžko co stát i kdyby jinak byli ze zlata....“ „chlapi můžou plakat, ale pokud možno v ústraní a nevystupovat jako labilák. Pak ať se nediví, že je odeslán do řiti“.
Igor Indruch
Děti…
Když se se mnou moje žena rozcházela a já se ji snažil přemluvit, ať tak nečiní, že máme krásné tři děti, vůči kterým máme určitou zodpovědnost, několikrát prohlásila, „že se kvůli dětem nehodlá obětovat“. Ponechme nyní stranou to, že člověka nijak zvlášť nepotěší, když slyší, že soužití s ním znamená pro druhého po patnácti letech „oběť“. Podívejme se na to, proč si vlastně člověk pořizuje děti a čím je jim zavázán.
Igor Indruch
Má troška do mlýna k „tomu Smetanovi“
Je to velmi zajímavý a výmluvný případ. Na jedné straně je prostý člověk – to „prostý“ je tady opravdu velmi trefné, protože se nejedná o žádnou celebritu, žádného zámožného podnikatele, žádného intelektuála, ale o řidiče autobusu – na straně druhé to, čemu se za totality říkalo „establishment“ a co si nejen v této kauze toto označení opět plně zaslouží.
Igor Indruch
Agapé, erós, filia
Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne (1. Korintským, 13)
Igor Indruch
Havlovo Odcházení je výborné. Můžete o tom diskutovat…
Takže: Vy všichni velcí kritikové a hnidopiši. Vy kterým nedá spát, že film Václava Havla dostal dvanáct nominací na Českého lva: Běžte se bodnout! Je to vaše chyba, že jste ten film nepochopili. Nebo že vám vaše osobní averze vůči jeho autorovi nedovolila jej pochopit a přijmout. Rozhodně to není chyba autora scénáře a režiséra v jedné osobě.
Igor Indruch
Nemoc zvaná sebevražda
Tak jsem se právě dočetl, že jen v České republice ukončí každý rok svůj život dobrovolně přes jeden a půl tisíce lidí. Loni to bylo dokonce 1830, nejvíc za posledních 16 let. To číslo mě docela zaskočilo. Netušil jsem, že dokonaná sebevražda je u nás až tak častý jev. I když je pravda, že mě už takto opustili tři přátelé. Takže o tom něco málo vím. Navíc jako člověk s bipolární afektivní poruchou patřím do „ohrožené skupiny“ a sebevražedné myšlenky mi rozhodně nejsou cizí. Takže vám o tom něco napíšu. Třeba se vám to někdy bude hodit.
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
