Igor Indruch
- Počet článků 119
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2368x
Igor Indruch
Má troška do mlýna k „tomu Smetanovi“
Je to velmi zajímavý a výmluvný případ. Na jedné straně je prostý člověk – to „prostý“ je tady opravdu velmi trefné, protože se nejedná o žádnou celebritu, žádného zámožného podnikatele, žádného intelektuála, ale o řidiče autobusu – na straně druhé to, čemu se za totality říkalo „establishment“ a co si nejen v této kauze toto označení opět plně zaslouží.
Igor Indruch
Havlovo Odcházení je výborné. Můžete o tom diskutovat…
Takže: Vy všichni velcí kritikové a hnidopiši. Vy kterým nedá spát, že film Václava Havla dostal dvanáct nominací na Českého lva: Běžte se bodnout! Je to vaše chyba, že jste ten film nepochopili. Nebo že vám vaše osobní averze vůči jeho autorovi nedovolila jej pochopit a přijmout. Rozhodně to není chyba autora scénáře a režiséra v jedné osobě.
Igor Indruch
Potrati a bigotní koko…dáci
To takhle jdou dva policisté po kolejích a železničář na ně křičí: „Nechoďte mi tady po trati!“ A oni se brání: „My nejsme potrati, my jsme policisté!“Tak to bylo něco menšího pro zasmání, teď vážně. Zdá se mi to, protože jsem začal chodit na tento blog a tak mám najednou větší přísun informací určitého typu, nebo u nás kromě hnutí Anonymous zvyšuje svou aktivitu také něco jako hnutí, které se snaží dosáhnout zákazu umělého přerušení těhotenství?
Igor Indruch
Sejdeme se tam nahoře…
Tak jsem si říkal, že bych zas něco z archivu, pro odlehčení... politické a společenskokritické komentáře jsou sice a fajn a karma po nich roste jako z vody, nicméně já se přece zavázal, že touto cestou zde kráčeti nehodlám. Takovou rouhavou minipovídku jsem si pro vás na dnešek připravil. Předem se omlouvám všem, kteří „věří“, kdyby se jich to mělo dotknout. Nemyslím to špatně. To já jen, pokud si někdo maluje, jak to bude na tom onom světě bezva, tak aby třeba nebyl nepříjemně překvapený...
Igor Indruch
Je sdílení opravdu takový zločin?
Takže po dvou krátkých „glosách“ jsem se rozhodl tomu tématu podívat na zoubek trochu podrobněji. Proč? Jednak mě to osobně docela to zajímá. A za druhé to považuji za důležitou věc. Jde tady mimo jiné o lidská práva a svobody. A také se o tom furt mluví a píše. Chodí mi pozvánky na demonstrace a protestní akce. Tož to člověka nutí o tom přemýšlet. A já, když o něčem moc přemýšlím, tak si to pak i rád napíšu.
Igor Indruch
Dekadentní básnička
Dekadence (z lat. de-cadentia od cadere, padat) znamená úpadek, rozpad; odtud přídavné jméno dekadentní, úpadkový. Název dekadence se spojoval s obdobím úpadku a rozpadu Římské říše. Od poloviny 19. století se užívá i jako označení různých uměleckých proudů, vycházejících z romantismu. Jejich představitelé se označují jako dekadenti. Už jsme tu měli neoromantismus, neopunk a já nevím, co všechno neo (Knock, knock, follow the white rabbit)... včil teda neodekadence... páč to je naše realita...
Igor Indruch
Ach, ty vulgarismy…
Když jsem publikoval svůj minulý článek s názvem „Tak tedy o hovně...“, byl jsem si vědom toho, že to je text, který se nebude každému líbit. Bylo mi jasné i to, že někteří čtenáři budou mít problém s jeho správným pochopením. Proto mě poznámka, že bych neměl psát vůbec, sice maličko zamrzela, nicméně nepřekvapila.Nepočítal jsem však, že krátce po zveřejnění článku obdržím následující e-mail:Dobrý den, Váš článek Tak tedy o hovně... byl stažen na Váš osobní blog, neb jste použitím vulgarismu v titulku porušil kodex blogera. S pozdravem Patrik Banga diskuse iDNES.cz admin blogu iDNES.cz
Igor Indruch
Tak tedy o hovně…
V diskuzi k mému předešlému článku mi někteří lidé radili, že mám psát „o hovně“. To prý lidi baví úplně nejvíc. Shodou okolností jsem toho o hovně, hovnech, vyměšování apod. napsal docela dost již v minulosti, tudíž mi stačí sáhnout do archivu. A uvidíme, jak se to zde chytí. Začnu svou, v některých kruzích dnes již kultovní básní „Kadíš jak hrom“. Inspirací pro tuto báseň byla jiná, dnes již patrně stěží dohledatelná báseň jedné aspirující mladé básnířky Kadiš jatom. Jen jsem si tu báseň přečetl, hned mě políbila múza...
Igor Indruch
Tři mušketýři úplně na konec
Samozřejmě jsou čtyři :o). Jenom taková malá, lehce morbidní miniaturka, která však obsahuje i učité poselství. Hlavně se ale snažím nebýt jednotvárný :o)
Igor Indruch
Článek nultý: „To blog or not to blog…“
Tak jsem si založil blog. Udělal jsem dobře nebo špatně? Pojďme si na to udělat rozhodovací tabulku...1. Proč blogovat? Bloguje dnes kde kdo. Blogování je „in“. Kdo nebloguje, jako by nebyl...2. Proč ne? Bloguje dnes kde kdo. Doslova každý idiot. Existuje reálné nebezpečí, že začne-li člověk blogovat, zařadí se právě k těmto idiotům, přestože je sám o sobě přesvědčen, jak je chytrý a bystrý, jaký má všeobecný rozhled a jak dokáže vtipně a pohotově reflektovat nejrůznější události a jevy.
