Rozmohl se nám tady takový nešvar. Stále více lidí kritizuje nešvary, které existují pouze v jejich představách. V komunikaci se tomu říká „slaměný panák“.
Tedy snaha vystavět argument na kritice jevu, který neexistuje, či vyvrácení něčeho, co nikdo netvrdí.
Pozorujeme to momentálně úplně všude, bez ohledu na to, o jaké téma se jedná. Učebnicový příklad např. předvedla Viktorie Besó ve svém blogu z prvního března, ve kterém se hrdě označuje za „genderově nevyváženou a perverzní“.
http://beso.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=590005
Viktorie Besó se vymezuje proti „popírání ženské a mužské role a jejich smršťování do bezpohlavní unifikované osoby“. Nic takového ovšem neexistuje. Jedná se o typický omyl z neinformovanosti. Feminismus ani gender nikomu jeho mužskou či ženskou roli nebere, pokud se pro ni člověk sám rozhodne. Proto feministé a feministky zpravidla podporují transgender lidi – protože přejí každému člověku svobodu a sebeurčení bez ohledu na pohlaví či rod. To, o co nám jde, je, aby nikdo nikomu žádnou roli nevnucoval. A to jakýmkoliv způsobem. Přímo či nepřímo, otevřeně či podprahově. „Smršťování do unikované bezpohlavní osoby“ je typický slaměný panák. Nic takového v žádné feministické ani genderové agendě nenajdete. Naopak – všude uvidíte a uslyšíte slovo diverzita. Je to právě to vnucování předem nalinkovaných rolí, které vede unifikaci. Byť unifikaci bipolární.
Dalším slaměným panákem je, že feminismus vede muže k tomu, aby se k ženám přestali chovat galantně. Opět – nic takového ve feministické a gender agendě nenajdete. Pravda, existují zkazky o radikálních feministkách, které za příslovečné podržení dveří hnaly muže před soud, nicméně není jisté, zda se nejedná pouze o tzv. urban legends. A i pokud někde nějaké takové ženy existují, tak rozhodně nepředstavují feministický mainstream, ale pouze výstřelek. Podržení dveří a další galantnosti ostatně nejsou striktně genderová záležitost. Je to vyjádření určité úcty, takže klidně může mladší žena podržet dveře výrazně staršímu muži apod.
O rozruchu okolo básničky Jiřího Žáčka mám samostatný blog, takže se nebudu opakovat. Opět je to ze strany Viktorie Besó nepochopení problematiky pramenící z neinformovanosti.
Společné záchody je něco, co k nám proniklo z USA. Tam má ta problematika trošku jiný charakter než v ČR, kde ženy běžně chodí na pánské záchody, a nikdo z toho aféru nedělá. V USA se jedná o problém, kterým se zabývá i prezident. Rozhodně se však jedná o téma, které si debatu zaslouží. To nejenom kvůli transgender lidem. Je dobře známé, že ženské toilety bývají často kapacitně poddimenzované, takže se pak před nimi tvoří dlouhé fronty. Je to dáno nepružností stavebních norem a neochotou lidí trošku přemýšlet. Podobně mívají lidé problém např. při návštěvě plováren s dětmi. Když jde např. matka na bazén se synem, kterého ještě nemůže do pánské šatny pustit samotného, samozřejmě si ho bere s sebou. To ovšem občas některým ženám vadí. Nedávno dokonce někdo někde vyfotil ceduli, myslím, že to bylo z pražského Podolí, která vodění dětí opačného pohlaví do šaten a sprch zakazovala. Vidíme tedy jasně, že je zde určitý deficit, který by bylo dobré nějakým způsobem vyřešit ke spokojenosti všech.
Viktorie Besó se ve svém blogu naléhavě ptá: Proč by žena nemohla zůstat ženou? Ale samozřejmě, že může. Ale proč by to své ženství měla definovat podle nějakého mustru? Proč by si každá žena nemohla sama rozhodnout, co to „být ženou“ konkrétně pro ni znamená? A to samé s muži. Já o sobě třeba s určitou mírou nadsázky rád prohlašuji, že jsem takový „macho feminista“. Protože mi prostě některé „mužské“ atributy vyhovují či jsem na ně dokonce hrdý. Ale to je moje věc. Kdyby mi chtěl někdo remcat do toho, jak mám jako muž vypadat, jak se mám chovat, co mám dělat, jak se mám oblékat apod. musel bych mu dát po tlamě (pokus o vtip).
Abych byl spravedlivý, musím zmínit, že občas se se slaměnými panáky operuje i ve feministickém táboře. A bohužel to není tak vzácné, jak bychom si přáli. Ale to je dáno tím, že všude všechno dělají pouze lidé. A ti jsou různí, že jo.
Nejnověji jsem na takového typického feministického slaměného panáka narazil v časopise A2larm.cz, kde se sociální antropoložka Marie Heřmanová pozastavuje nad udělením Oscara za nejlepší mužskou hlavní roli Caseymu Affleckovi. Svůj článek nazvala hezky úderně Oscar za sexuální obtěžování a v podtitulu jde ještě dál: Udělování významných cen násilníkům dává ženám postiženým sexualizovaným násilím jedinou zprávu: vlastně se nic nestalo.
http://a2larm.cz/2017/03/oscar-za-sexualni-obtezovani/
O co jde: Casey Affleck natáčel v roce 2009 film, o kterém jedna z kritiček později napsala, že je tam víc mužské nahoty než v gay pornu. O tom, jak to fungovalo během natáčení takového filmu, si asi většina lidí dokáže udělat náležitou představu – všichni byli po většinu času nalití a/nebo zhulení a kámen š… cihlu. Je jasné, že do takové party každý nezapadne, tím méně žena. Tady nezapadly ženy dvě a nenechaly si to pro sebe. Což je naprosto v pořádku. Každá požadovala odškodnění okolo dvou milionů dolarů. To je také naprosto v pořádku. Podrobnosti mimosoudního narovnání sice nejsou veřejnosti známy, nicméně s nejvyšší pravděpodobností nějakou podobnou sumu obdržely. Je však třeba k tomu ještě poznamenat, že ani jedna neobvinila Afflecka ze sexuálního násilí. Pouze z toho, že se choval hrubě, sexisticky a nevhodně. Což není nic chvályhodného, ale je to podstatný rozdíl. Hlavní je, že za to zaplatil a patrně si z toho vzal i ponaučení, protože další podobný skandál zatím nemá. Není tedy pravda to, co autorka v článku tvrdí, že je „mužům je vše dovoleno“. To je zase slaměný panák. Není to pravda ani v případě Romana Polanského, kterého tam také zmiňuje. Ten stále do USA nesmí, protože by byl okamžitě zatčen. Ano, Roman Polanski dostane občas nějakou cenu. Což se, byť je to nesporně vynikající režisér vynikajících filmů, může občas někomu nelíbit. Přece jenom to, co udělal, bylo opravdu hanebné. Na druhé straně je to chlap, kterému brutálně zavraždili ženu i s nenarozeným dítětem. Takže si užil svoje. Možná proto jsou k němu kolegové z filmové branže shovívaví.
Určitě je dobré, když chceme někomu udělit nějakou prestižní cenu, brát v potaz i jeho charakter apod. Ale asi není správný požadavek, aby u každého udělení nějakých cen asistovala lustrační komise, která bude každého kandidáta pečlivě zkoumat, zda se náhodou před deseti lety někde neožral a nedělal ostudu. Což je zhruba tak případ toho Afflecka.
Ještě, pro vyloučení pochybností: je naprosto správné trvat na tom, aby se muži chovali k ženám slušně. Ještě správnější je trvat na tom, aby se lidé obecně k sobě navzájem chovali slušně. Je správné lidi za nevhodné chování přiměřeně trestat (já si třeba myslím, že čtyři miliony dolarů za několik „kráv“ na place a osahávání v opilosti je celkem přiměřený trest). Ale určitě se nechceme dopracovat k honům na čarodějnice ve jménu genderu či politické korektnosti a nechceme nikoho šikanovat za jedno provinění až do smrti.
Zkrátka a dobře, na slaměné panáky bacha. Ono se totiž, pokud se přemnoží, pak stává, že žijeme ve světě mýtů a ztrácíme smysl pro realitu. Náš život se pak podobá životu lidí z tzv. primitivních společností, kteří věřili na všelijaké duchy a strašidla, což jim poměrně dost komplikovalo život. A my si ze všelijakých těch slaměných panáků vytváříme naše novodobé duchy a strašidla. A ti nám pak, logicky, rovněž komplikují život.
