Článek nultý: „To blog or not to blog…“

Tak jsem si založil blog. Udělal jsem dobře nebo špatně? Pojďme si na to udělat rozhodovací tabulku…1. Proč blogovat? Bloguje dnes kde kdo. Blogování je „in“. Kdo nebloguje, jako by nebyl…2. Proč ne? Bloguje dnes kde kdo. Doslova každý idiot. Existuje reálné nebezpečí, že začne-li člověk blogovat, zařadí se právě k těmto idiotům, přestože je sám o sobě přesvědčen, jak je chytrý a bystrý, jaký má všeobecný rozhled a jak dokáže vtipně a pohotově reflektovat nejrůznější události a jevy.

3. Proč jo… ovšem i ty idioty kupodivu někdo čte. Někdy i docela dost lidí. A ti sdílejí odkazy na ty jejich kraviny na různých fórech, na Facebooku apod. A ty se tak šíří ideosférou jako mor… i idiot tak může tímto způsobem získat svých pět, někdy i více minut světské slávy. A když se zadaří, může z něj být prý dokonce i příští kandidát na prezidenta. A to já bych moc chtěl. Být prezident. Moc se mi líbí na Hradě. A možná ještě víc na zámku v Lánech. Také bych jako prezident mohl do všeho kafrat. A to jsem také vždycky chtěl. Hodně bych cestoval a potkával zajímavé lidi. Třeba každou kapelu, která by u nás hrála, bych si mohl pozvat na návštěvu. A jim by to asi bylo blbé odříct. Také bych si tu a tam mohl někde čmajznout nějaký ten suvenýrek a měl bych z toho tak maximálně ostudu. Nic víc by se mi nestalo. Prostě samá pozitiva. Jednoznačně bych do toho šel. Takže, pokud vydržím pokračovat v psaní tohoto blogu, a vám se nějaký ten můj článeček zalíbí, nezapomeňte mě volit. Pokud teda budeme mít tu přímou volbu, že jo.
4. Proč ne… je to fuška. A zodpovědnost. Pokud se mi podaří, aby mě lidé četli, budou očekávat, že dám každých pár dní něco nového do placu.
5. Proč jo… a možná právě to já včil potřebuju. Nejsem na tom dvakrát dobře. Opustila mě žena. Uplynula sice již dvě léta, ale já si pořád nemohu zvyknout. Navíc mě obrala o peníze, o děti… prostě takový typický český folklór. A to dá jednomu zabrat. Zvlášť, když patří mezi takové ty citlivější nátury. To je pak těžké nějak ten svůj život znovu poslepovat a dát mu nějaký směr. Navíc mám svobodné povolání. To je další past pro člověka v takové situaci. Je těžké udržet si nějaký režim, nějaký životní rytmus. Tak jdeme na to. Budu se snažit vás nenudit.