Ach, ty vulgarismy…

Když jsem publikoval svůj minulý článek s názvem „Tak tedy o hovně…“, byl jsem si vědom toho, že to je text, který se nebude každému líbit. Bylo mi jasné i to, že někteří čtenáři budou mít problém s jeho správným pochopením. Proto mě poznámka, že bych neměl psát vůbec, sice maličko zamrzela, nicméně nepřekvapila.Nepočítal jsem však, že krátce po zveřejnění článku obdržím následující e-mail:Dobrý den, Váš článek Tak tedy o hovně… byl stažen na Váš osobní blog, neb jste použitím vulgarismu v titulku porušil kodex blogera. S pozdravem Patrik Banga diskuse iDNES.cz admin blogu iDNES.cz

Popravdě, konkrétně od pana Bangy jsem čekal víc. Některé jeho články se mi docela líbily. Je mi tedy líto, že je to právě on, komu unikají některé zásadní věci, o kterých si zde nyní něco málo povíme.
Za prvé lze poměrně úspěšně polemizovat o tom, zda lze slovo „hovno“ označit za vulgarismus. Já osobně se kloním k názoru, že se dnes již jedná o součást běžné hovorové češtiny, se kterou, není-li použita jako nadávka či v jiném hanlivém smyslu, nemá prakticky nikdo problém. Za pravdu mi dává i internetová jazyková příručka, kterou vytváří a spravuje Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR. Když si zde, na adrese http://prirucka.ujc.cas.cz, zadáte do políčka slova jako bordel, čurák nebo kurva, nenajde vyhledávač nic. Tato slova jakožto vulgarismy nejsou oficiálně uznána za součást běžné češtiny. Když tam zadáte píča, zobrazí se vám toto: význam: hrubě zevní ženské pohlavní ústrojí; hrubá nadávka… …
poznámky k heslu: vulgární; užívá se též ve variantě piča; ve 2. p. j. č. oblastně proniká tvar piče (na Moravě je běžný) – toto slovo tedy již naši jazykozpytci za součást jazyka uznali, nicméně považují za nutné upozornit nás pro jistotu hned dvakrát, že se jedná o vulgarismus a hrubou nadávku. No, a včil si tam zadejte hovno:
příklady: Když se hovno dostane na stůl, začne si myslet, že je k jídlu.
To je tak, když hovno začne mluvit.
Myslel si, že sežral Šalamounovo hovno.
Teď mi na všem hovno záleží.
Medvědí hovno je instalatérský tmel na bázi butylkaučuku.
Lidový název pro pýchavku obecnou je vraní hovno.
Čertovo hovno je výborný nadýchaný kakaový moučník s čokoládovou polevou.
Skalní útvar Rudý u Štramberka nazvali lidé z okolí Čertovo hovno.
O vulgaritě slova ani zmínka. Naopak několik příkladů z různých oblastí, které svědčí o opravdu hojné používanosti a akceptovanosti tohoto slova.
Za druhé:  Když z vulgarismu odvodíte zdrobnělinu, pořád to je vulgarismus. Akusticky se sice může zjemnit, ale význam bude víceméně stejný: kurva-kurvička, nebo v některých případech i o něco více urážlivý (to je jedna z věcí, které jsou na češtině neobyčejně půvabné): když o někom řekneme, že je čurák, chceme tím obvykle říci, že se jedná o člověka pochybných morálních kvalit, pochybného charakteru, člověka zlého apod. Zračí se v tom sice náš (alespoň v danou  chvíli) nenávistný postoj, ale současně toto slovo stále ještě vyjadřuje určitý respekt – jakože s oním člověkem stále počítáme jako se soupeřem. Nazveme-li ho však „čuráčkem“, sdělujeme mu stále totéž jako v prvním případě, ale navíc i to, že jej považujeme za naprostého nýmanda, čičmundu, pišišvora, který nám nesahá ani po kotníky a s kterým se absolutně nehodláme zabývat.
Jaká je zdrobnělina slova hovno? Hovínko. A přesně tak se tomu u nás většinou učí říkat malé děti. Jinými slovy, hovno je taková „dosplělá varianta“ dětského výrazu hovínko. Přece jen – představte si dospělého člověka, jak říká „hovínko“…
Takže to bychom měli vyřešeno.
Ale: I kdyby hovno opravdu bylo vulgarismem, nebo nadpis článku obsahoval skutečný vulgarismus – je to legitimním důvodem k automatickém vyřazení článku z veřejného blogu? Opět se domnívám, že nikoliv.
Blog je poměrně nový, specifický a žánrově velmi nevyhraněný způsob písemné a obrazové komunikace.  Stačí jen namátkou proběhnout několik blogů, a vidíme, že zde je úplně vše: od politických komentářů přes fejetony, povídky, básně a písňové texty až k zápiskům deníčkového charakteru. Tato žánrová pestrost by měla automaticky znamenat širokou volnost ve volbě výrazových prostředků. V psaném textu je totiž vulgarismus výrazovým prostředkem naprosto rovnocenným jako třeba eufemismus. Tudíž je otázka, zda by zde měla v tomto ohledu panovat nějaká cenzura. Já říkám, že ne. Snad s výjimkou prvoplánových vulgarit či vulgárních útoků vůči konkrétním osobám apod. Můžete namítnout, že blog iDnes má svého provozovatele, a ten že má plné právo určovat pravidla hry. Ano, to má. A toto právo nechci v žádném případě zpochybňovat. Nicméně se pak můžeme právem ptát, jaký má takto vytvořený prostor, kde o přijatelnosti či nepřijatelnosti článku rozhoduje jediné slovo, navíc slovo použité v naprosto legitimním a neutrálním kontextu, vůbec smysl.
Jednu službu mi však Patrik Banga prokázal. Názorně mi předvedl, jak je můj text stále aktuální. Jestli vás zajímá v čem, tak si ho pozorně přečtěte. :o)