Nechte maličkých přijíti ke mně…

Z toho, co se děje na území ovládaném IS se mi dělá opravdu hodně šoufl. A to i v případě, že je pravda třeba jen polovina z toho, co se povídá. Sice se nejedná o nic, čeho by se křesťané, agnostici a ateisté v minulosti nedopouštěli. Dopouštěli, samozřejmě. A ne jenom ve středověku. Různé pogromy na Židy především v  Rusku, Polsku a na Ukrajině ještě před druhou světovou válkou si s brutalitou IS nijak nezadaly.  Následoval samozřejmě holocaust a Druhá světová válka. Naposledy byla evropská veřejnost šokována tím, co se odehrálo docela nedávno na Balkáně. 

Kdepak. Jako celek nejsme o nic lepší než vrahové z IS. Pouze jsme si vytvořili účinnější bariéry, které nám brání se podobným způsobem chovat.

Dokazují to ostatně i ty nejrůznější licoměrné výmluvy, proč nemůžeme přijmout žádné uprchlíky.

Jak už jsem psal ve svém prvním blogu, docela ten odmítavý postoj chápu. Ale děsně mě štve to pokrytecké mlžení okolo.

To je opravdu tak těžké říct: „Ne, sorry, nechci vás tady. Mám z vás strach a nechci se s nikým dělit o svůj blahobyt.“ To je totiž naprosto legitimní stanovisko a není třeba se za ně stydět. Není nutné to všelijak okecávat. Jakože těm dětem stejně nemůžeme nijak pomoci atd. Samozřejmě, že jim můžeme pomoci. A hodně.

Soucit a solidarita není povinnost. Je to čistě otázka volby. Soucítím - nesoucítím. Chci - nechci.

Pokud bychom měli morální povinnost přijmout nějaké běžence, pak by také měl každý z nás morální povinnost například jít, a alespoň o Vánocích sebrat na ulici nějakého bezdomovce, vykoupat ho, dát mu čisté oblečení a pozvat ho ke štědrovečerní tabuli.

Ale stejně bych sem nějaké ty děti vzal. Aby jim tam u nich nikdo neuřezal hlavu. Člověk se dokáže dívat na hodně. Ale jak se začnou řezat hlavy malým capartům, tak to už je fakt přes čáru.

Vzal bych sem pár uprchlíků.

Ale udělal bych ještě jednu věc: nejdřív bych postavil islám mimo zákon.

Ano, byl by okolo toho určitý rozruch. Asi docela velký rozruch. V EU by z toho asi také zrovna neskákali radostí.

Svoboda vyznání a tak.

Jenže.

Čím dál víc se množí hlasy, že islám není ani tak náboženství jako hnutí směřující k potlačení osobních práv a svobod.

Z nějakého důvodu se furt víc kouká na to, že je to náboženství. To potlačování práv a svobod se sice neschvaluje, ale také se furt nějak okecává, že to vlastně není islám.

Dobře no. Fašismus také není hnutí směřující k potlačení práv a svobod. Jenom určitá jeho odnož. Možná německý nacismus. A možná ani ten ne úplně celý. Možná to byla jen úzká partička okolo Hitlera, Goebbelse, Göringa apod. Ti ostatní náckové byli vlastně docela v pohodě. Měli pěkné ideály. Nadčlověka. Poslouchali Wagnera.

Náboženství zakázat nemůžeme. Hnutí směřující k potlačení práv a svobod jo.

A když tady to hnutí budeme mít zakázané, nebudeme se ho už muset tolik bát.

Pak bychom sem mohli přivézt nějaké ty děti.

Já bych si, kdyby bylo třeba, i jedno s dovolením vzal. Četl bych mu před spaním pohádky Boženy Němcové.

V Bruselu i tady by z toho asi dost lidí celkem slušně vyšilovalo. Ale těm dětem by bylo fajn.