A čeští blogeři o tom mlčí…
Například ve Švýcarsku nějací dva kluci nechtějí podávat ruku své učitelce. A u nás už se o tom píše o sto šest. Někomu vadí, že škola žákům vyhověla. No, mě spíš vadí, že něco takového jako podání ruky je školou obecně vynucováno jako povinnost. Nabízenou ruku je samozřejmě zdvořilé přijmout, takže já s muslimskými chlapci v tomto nesouhlasím a islám by se měl reformovat. Chytrým muslimům by mělo dojít, že trvat na překonaných tabu a rituálech je blbost. Ale co kdybych měl já ve škole povinně podat ruku kantorovi, kterého nesnáším? To bych nechtěl. Švýcarské školy by tedy rovněž měly přehodnotit některé své zvyklosti.
Podobně je to třeba s tou šátkovou aférou u nás, kde já nesouhlasím s paní Šabatovou. Buď mají organizace právo předepisovat nějaký ten „dress code“ nebo nemají. Takže ať si klidně chodí muslimky do školy v šátku. Ale pak musí škola tolerovat i to, že můj syn bude ve třídě sedět v baseballové čepici. Protože pokud by ty holky mohly sedět v šátku, zatímco on v té čepici ne, byl by diskriminován. Podobně by pak žádný zaměstnavatel neměl právo předepisovat zaměstnancům, že nesmějí chodit do práce v kraťasech, že musí zakrývat své tetování, vyndávat si piercing apod.
Ale o tom jsem vlastně psát nechtěl. Chtěl jsem psát o tom, jak je zvláštní, že Čechy vzrušuje i taková banální záležitost, která se odehrála v nějaké základní škole v dalekém Švýcarsku. Samozřejmě, z psychologického hlediska se nejedná o žádnou záhadu
Primární je vnitřní potřeba mít nepřítele. Někoho nenávidět. Tato potřeba pramení z hluboké osobní frustrace. Frustrovaný člověk se snaží nepříjemné pocity způsobené frustrací vytěsnit pocitem hněvu a zloby, který je přece jen příjemnější než frustrace. Proto si takový frustrovaný člověk hledá někoho, kdo mu poslouží jako hromosvod. Úplně ideální pak je, když je to někdo, na koho mají pifku i ostatní. Protože milý frustrát tak má možnost přimknout se k mase dalších frustrátů. Dál už to funguje podobně jako v náboženské sektě. Masa sice dodává člověku pocit síly a sebepotvrzení, nicméně přece jen je třeba tu společnou víru a nenávist neustále přiživovat. A k tomu se právě jakákoliv taková zprávička skvěle hodí.
Na druhé straně, když třeba fanoušci fotbalového klubu Chelsea zdemolují zahradní restaurací a napadnou majitele, protože je to muslim, nebo když v USA napadnou přívrženci Donalda Trumpa muslimské a hispánské studenty, české blogy o tom mlčí. Protože to se frustrátům do krámu nehodí pro změnu vůbec.
Igor Indruch
Eliška a její rod
V dnešním blogu vám chci představit zajímavou ženu a autorku Elišku Antošovou, jejíž knihu Na autismus jedině autibiotika již brzy vydám ve svém nakladatelství.
Igor Indruch
Jakubův příběh
V tomto článku vám chci představit jednoho moc zajímavého autora. Autora, který se od ostatních autorů tak trochu liší.
Igor Indruch
Jak je důležité míti Bedny
Legrační na tom je, že jsem s tou knihou původně nechtěl mít vůbec nic společného. Já totiž nemám moc rád díla, ve kterých se zbytečně vraždí, mučí apod. Nejsem například vůbec fanouškem Quentina Tarantina.
Igor Indruch
Trampoty malého nakladatele II.
Po první, úvodní části, která byla, ano, poněkud nudná, několik „veselých historek z natáčení“. Není to opravdu vždycky jednoduché – udělat knížku. I když na první pohled to kdovíjak složitě nevypadá.
Igor Indruch
Trampoty malého nakladatele I
Krátké glosy a postřehy o tom, jaké to je, když se člověk rozhodne na stará kolena vydávat knihy. Na první pohled je to možná taková nudná, nezáživná činnost. Nicméně dá se při tom užít legrace i přijít o nervy.
Igor Indruch
Je Petr Kukal „sexistické prasátko“?
Poslední kauza s feministickým podtextem, tedy případ fejetonu Petra Kukala a následného dění, mne poněkud znepokojila.
Igor Indruch
Já jsem to říkal
Tedy spíš psal. V článku Znásilníme si je sami. https://indruch.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=490924 Když na bílou ženu sáhne špinavý uprchlík, je třeba ho vykastrovat, uvařit zaživa v oleji, rozčtvrtit.
Igor Indruch
Svobodu, svobodu, svoboděnku…
Tak nám začal platit zákaz kouření v restauracích. A je okolo toho spousta povyku. Čemuž se nedivím.
Igor Indruch
Co kdybychom se na Mašínech konečně shodli?
Pan Josef Mašín se ve zdraví dožil 85 let a na sociálních sítích se na základě toho opět rozběhla zuřivá debata o tom, zda byli Mašínové a jejich skupina hrdinové nebo sprostí vrazi.
Igor Indruch
Přemnožení slaměných panáků v českých zemích
Rozmohl se nám tady takový nešvar. Stále více lidí kritizuje nešvary, které existují pouze v jejich představách. V komunikaci se tomu říká „slaměný panák“.
Igor Indruch
S křížkem po Žáčkovi (anebo s Žáčkem po funuse?)
Předem tohoto článku bych chtěl zdůraznit, že debatu okolo básničky Jiřího Žáčka jsem velmi uvítal. Z několika důvodů.
Igor Indruch
Kdo se postará?
Ministryně Michaela Marksová-Tominová je docela kontroverzní osobnost. Předkládá různé návrhy, které se často setkávají s bouřlivým a nesouhlasným ohlasem veřejnosti.
Igor Indruch
Mýtus o rozdílech v platech mužů a žen padl
Bez většího zájmu veřejnosti prošla některými našimi médii zpráva o výsledcích nejnovějšího průzkumu Korn Ferry Hay Group o rozdílech v odměňování mužů a žen ve 33 zemích světa. Tedy ne, že by ta zpráva ty rozdíly popírala. To ne.
Igor Indruch
Kandiduji na prezidenta ČR
Jako fakt. Vůbec si nedělám legraci. A přemýšlejte o tom. Já bych byl jářku fakt dobrý prezident. Nemyslíte?
Igor Indruch
Veřejnoprávní média – není to úplně optimální
Veřejnoprávní média jsou poslední dobou pod opravdu velkým tlakem. Existuje např. cca 500 stránková analýza vyváženosti vysílání ČT o situaci na Ukrajině.
Igor Indruch
A české blogy zase mlčí…
Čekal jsem několik dní, zda se k tomu někdo vyjádří. Veliké naděje jsem vkládal především do skalních komentátorů rozličných nepravostí tohoto světa jako je Josef Havránek, Eva Valerie Maxová, Jitka Přikrylová a další.
Igor Indruch
PPŽ - pokrytecky pro život
O menší rozruch se nám opět postaral pan kardinál Duka, když se nechal slyšet, že umělé přerušení těhotenství je horší než terorismus.
Igor Indruch
Malé opáčko z dějepisu možná nezaškodí…
Lidé mají rádi všelijaké mýty. Někdy je dokonce milují. A bojovat s mýty je někdy horší než s větrnými mlýny.
Igor Indruch
Za blbce ne, ale blbci. Teda někteří.
Odhaduji, kolik blogů a diskuzí na téma „nespokojených“ Iráčanů se ještě objeví. Že prý jsme – my, Češi – za blbce: mohli jsme se všichni přetrhnout, abychom strádajícím poskytli bezpečné útočiště, a oni se teď zachovali nevděčně.
Igor Indruch
Pro táty, tatíčky… II
V první části seriálu jsem navodil téma. O čem tedy bude řeč dál? Pokusím se radit. Já vím, že rozumbrady nemá nikdo moc rád, ale risknu to.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 119
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2368x