Eliška a její rod

V dnešním blogu vám chci představit zajímavou ženu a autorku Elišku Antošovou, jejíž knihu Na autismus jedině autibiotika již brzy vydám ve svém nakladatelství.

„Sedím na louce s notebookem na kolenou, občas se kolem mě mihne konipásek. Slunce z mateřídoušky ždímá do prostoru poslední molekuly vůně, které se mísí s pachem sena. Nad protějším kopcem krouží dva dravci. Káva mi stydne, podzim se blíží. Miluji. Miluji svoje děti. Miluji život. Náš život, který bolí.“
 

Eliška vystudovala psychologii, zamilovala se, provdala se a narodili se jí krátce pro sobě dva krásní chlapečci. Všechno vypadalo skvěle. Přesně tak, jak si to Eliška představovala.

„Jenda byl rozkošné miminko. Zvládl každý výlet, vše rád ochutnával, ničeho se nebál, s ničím neměl problém. Přijal každého člověka a byl naprosto radostná rozkvétající bytost. Když jsem si ho přinesla z porodnice, díval se na mě tak sebejistě a klidně, že jsem dala pryč celou krabici vybavení pro případ bolestivého kojení (po strašné předchozí zkušenosti), postýlku, monitor dechu, kočárek, dudlíky i zavinovačky a byli jsme prostě spolu bok po boku a takřka nepřetržitě se na sebe smáli.“
 

„Jako budoucí psycholožka jsem nechtěla pracovat s rozbitými dětmi. Ani s jakýmikoliv jinými dětmi. Dětí jsem se bála! Nechápala jsem, co po mně chtějí a proč se na mě pořád tak divně tváří. Jako by mi viděly až do žaludku. Nevěřila jsem jim ani Ježíška! Děti mají hrozně moc různých tělních tekutin, které rády používají k nepůvodním účelům. Nerozuměla jsem dětem a říkala jsem si, že u vlastních dětí to bude jiné a budeme spojeni takřka telepaticky. Byla jsem přesvědčena, že dráha psychoanalytické terapeutky nebo klinické psycholožky ve výzkumu a dvě nadané děti jsou přesně to, co mě může učinit šťastnou.“

Přestože se děti vyvíjely přibližně do jednoho roku úplně normálně, najednou se začaly od většiny ostatních dětí lišit.

„Čas udělal frnk,a já tu teď sedím a přemýšlím, co se to stalo. Kdy se to stalo. Kdy došlo k tomu momentu, že se iluze „mně se to přeci stát nemůže“ rozplynula jako pára nad hrncem? Rodinou dítěte s postižením se můžete stát dřív, než vůbec nějaké dítě máte. A to díky dobré prenatální diagnostice, která vám před očima hned z kraje rozprostře výhled do bezedného chřtánu strachu mateřské řehole. Rodinou dítěte s postižením se můžete se stát při porodu. Po porodu. Kdykoliv. Může to přijít náhle formou nehody nebo nemoci. Také ale plíživě, kdy se vám zpočátku zdravé dítě přestane vyvíjet nebo se jeho vývoj zpomalí. Může vám trvat i roky, než se potvrdí, že dítě má nějaký zdravotní problém a už se to nějak nesrovná. Potkat to může i ředitele zeměkoule. Jen ne mě. Jen ne mě!“

Eliška v knize popisuje poutavým a osobitým způsobem, bez sebelítosti a občas s notnou dávkou humoru, jak se postupně vyrovnávala s tím, že její dvě děti budou mít speciální potřeby. Jak se učila a neustále učí tyto potřeby uspokojovat. Jak se snaží sladit péči o děti s vlastním osobním životem.

Knihu lze doporučit nejen všem rodičům, kteří se ocitli v podobné situaci. Měl by si ji přečíst každý. Protože lidé s různými psychickými problémy žijí mezi námi. A jejich okolí vždy neví, jak se k nim chovat, jak na ně reagovat. Eliščina kniha vám pomůže pochopit svět autistů i lidí, jejichž život je s ním neodlučně svázán.

Text doplňují vtipné ilustrace výtvarnice Kristýny Stojíspěstí.
Více informací na: https://www.indruch.cz/produkt/eliska-antosova-na-autismus-jedine-autibiotika/