Problém Charlie Hebdo je (stejně jako u kohokoli jiného), že satira končí těsně za mojí zónou komfortu; proto se CH například nikdy nenavážel (pokud se pletu, opravte mne) do ultralevicových témat, protože to byla pro tento téměř komunistický plátek bolavá pata. Navíc, nikdo není osvícený natolik, aby sinusoida jeho názorů byla rovná, perfektně rovnostářská čára.

A Joe Sacco to myslím vystihl velmi dobře - "Satire is meant to cut to the bone. But whose bone? And WHAT exactly is the target?"

Satirik nemusí 100% objektivní - myslím, že to bychom už po něm chtěli moc.

Ten Saccův výrok a ty otázky jsou OK. Ale jak jsem napsal: on dává do roviny tři naprosto různá pojetí. Rozdíl mezi urážkou a satirou je, že urážka je a bude vždy urážkou. Satira je sice obvykle urážlivá, ale oprávněně. Urážka říká: „Ty jsi blbec“. Satira říká: To, co děláš, je pěkná blbost.

Nastal čas aby si pobožní lidé všech vyznání zvykli že jejich víra není nic extra. Ve svobodné, sekulární spoelčnosti neexistuej rozumný důvod aby stála nad kritikou nebo zesměšněním. Politické směry a filozofické myšlenky se satirizují naprosto běžně a ještě jsem neslyšel aby uražený monetarista či existencionalista něco vypaloval, nebo na někoho útočil. Pokud Islám (a platí to i pro věechny ostatní víry) není schopen přijmout kritiku a zesměšnění tak nemá v moderní, svobodné společnosti co dělat.

Zesměšňování v moderní a svobodné společnosti?

Výuku zesměšňování zahájíme ve školce nebo až na základní škole?

Co vám na tom není jasné?Přeci špinit "ty druhé"je humor,zatím co znevažovat nás je komunistická sviňárna.

Ve výsledku ten, kdo v karikatuře vidí útok na své přesvědčení. Nebo vlastně do určitý míry obě strany. Je to akce a vyvolává reakci. A ta je pak buď vyzrálá a nebo ne :)

Většina karikatur vzniká proto, aby tu dotyčnou stranu či osobu naštvala. Když se jí to podaří, reakce a následky bývají různé. ..