Když se slečna Novotná provdá za pana Procházku, tak považuji za přirozené, aby se jmenovala Procházková a když se jim narodí dcera, tak aby se rovněž jmenovala Procházková. Ale Andrea Merkel pro mě vždycky bude Merkel a Maria Šarapova pro mě vždycky bude Šarapova, protože se tak prostě jmenují. Že mám problém se skloňováním jejich jmen? To je můj problém, ne jejich.

Dovedeno do důsledků byste měl v případě psaní jmen žen neevropských užívat výhradně jejich divné znaky a obrázky.

Prinalezitost k muzi je jen v -ova? A nestacilo by, kdyby si ty zeny nebraly jmeno po muzi (coz take oznacuje jejich prinalezitost k nemu)?

Nevidím žádný důvod přechylovat/počešťovat cizí příjmení :)

Mám to tam napsané :)

Tady u nás se z přechylování dělá věda, protože žena je podle některých jakoby majetkem svého muže a třeba v takovém Švédsku nikdy nikdo neřešil, že se děti historicky vždy jmenovaly po otci.

Příklad, jak to vzniklo:

Otec je Anders Larsson

Syn je Johan Andersson (Johan Andersůvsyn)

Dcera je Erika Andersdotter (Erika Andersovadcera).

Někdy v 19. století už v tom byl takový zmatek, že se začalo rovnou dědit nadále jen příjmení, takže dnes je zcela běžné, že se žena jmenuje Erika Andersson (Erika Andersůvsyn) nebo z pochopitelných důvodů (sňatky zanikající tato ženská příjmení) už méně často Johan Andersdotter (Johan Andersovadcera).

Mají z toho Švédky komplexy? Když nepočítám přihlouplé feministky a rádobygentlemany, tak jsou na svá příjmení pravděpodobně hrdé.

To ovšem nebylo příjmení, ale patronymum, neboli jak říkají východní Slované otěčestvo.

Perfektní článek! Co si myslíte o ženách, které si ponechají po rozvodu, přestože se znovu provdají, příjmení onoho bývalého manžela a za pomlčku udělí příjmení nového manžela?

Kdyby byl ten první manžel třeba Jágr, tak se to dá pochopit.

„Příjmení s -ová odjakživa označují přináležitost ženy k muži, což se některým ženám nelíbí a mají na to právo.“ Nemají, protože to věrně popisuje reálný stav, kdy příjmení svobodné ženy odkazuje na jejího otce a vdané na jejího manžela. Pokud bychom chtěli zavést symetrický systém, pak by bylo třeba vedle tradičních Y-příjmení, předávaných s děda přes otce na syna, zavést mt-příjmení, předávané z báby přes matku na dceru.

Potom by například Jiří Novák a Marie Dvořačka nesli po svém sňatku jména

Jiří Novák Dvořaččiný a Marie Dvořačka Nováková.

Ano. Naprosto skvěle vystiženo.

Jen dodám, že mají-li mít ženy právo nechávat si své příjmení v mužském tvaru, mají mít i muži právo nechávat si své přijmení v ženském tvaru. Například synové svobodných matek nebo přebírá-li muž při svatbě jméno manželky.

Že to nikdo neudělá, protože by byl za pitomce?

Tož to platí i pro ty ženy, které to dělají...

Téhle to české příjmení nevadí

http://www.martinanavratilova.com/tennis

V mimoslovanských zemích tu koncovku -ová nechápou jako příznak ženského příjmení, takže se může klidně stát příhoda, kterou dával k lepšímu Milan Lasica. Když svou ženu velvyslankyni doprovázel na nějakou společenskou akci, oslovil ho tam jeden diplomat mister Vašaryova.

Mluvíte mi z duše. Jsem zastáncem přechylování. Opak je vždy mluvnickým paskvilem a lezením do zadku cizincům, kterým je to beztak jedno. Pokud si Češka vezme Čecha a nechá si jeho příjmení v mužském tvaru, tak ze sebe akorát udělá nanynku, která se snaží vypadat zajímavě a "světově".

A není zvláštní, že cizincům je to jedno (asi chápou, že každý jazyk má svá pravidla), ale některým pojašeným Češkám ne ?

Já přechylování prostě "musím", a když slyším reportérku jak se hlásí "Karolína Hošek" - tak si říkám: ještě toho trošek.

To, že přechýlení - ová vyjadřuje "příslušnost" či co to praví ta feministka, je neuvěřitelně hloupé. Když se vdala tenistka (abych zůstala u uvedených příkladů) Chris Evertová, nedokázala jsem ji na žebříčcích ATP najít. Nevěděla jsem, že se vdala, takže ani za koho - tudíž mi jméno Mrs. John Lloyd, které v žebříčcích ATP bylo - nic neříkalo. Leč byla to Kristýna Lojdová...

Buď jsem Češka a je to samozřejmé a přirozené, anebo chci být filmová scénáristka v anglofonních zemích - páč hafo fórů je na záměně: jde se k dr. Sam Smith; takže se čeká starej dědek Samuel Smith, a ona je to mladá doktorka Samantha Smithová. V dnešní době tohle najdete tak leda v déčkových a hodně trapných komediích...

Ad „takže se čeká starej dědek Samuel Smith“:

„Vezu maso, maso pro doktora Jacksona!“

A jeden odkaz k tématu; jaký neskutečný paskvil je nepřechylovat – a tudíž neskloňovat – ženská příjmení, ukazuje Lumír Vitha v povídce „Krutou pomstu Čuřil“:

http://vitha.blog.idnes.cz/c/246546/Krutou-pomstu-Curil.html